Opravdu neběhám po doktorech, jen poslouchám, o čem se v mé blízkosti lidé baví a něco z toho pak použiji...nejde o čistou poezii, řekla bych spíše - fejeton v poezii..
Podání ruky
to zvláštní přijetí mrtvé ryby,
která nakonec
nebyla včera k večeři,
chladná,
sterilně bílá věta
"Tak copak vás tíží?"
a následuje neosobní
chirurgicky ocelové oko
v ústech.
Nad blikající obrazovkou
MUDrův všeúsměv,
"Na to se neumírá
a sestři Další! ".
Muří noha na receptu
pohřbila
decentní zachichotání
sestřičky...
Zbylo jen bezrybí
"Na shledanou!"