Vlaky se ženou......
v tomtéž vlaku
od narození
co přejede zemi
za jedinou noc
sníš občas
o rubu světa
o korunách borovic
o horách
ale spíš
čím dál tím hůř
od té doby
co skončilo dětství
zdá se ti
že´s vykonal
cestu kolem světa
rád bys nastoupil znovu
ale vrávoráš
ač bys chtěl uspíšit
příchod rána
náhle
v kabině strojvůdce
krom tvé maličkosti
nikdo není
obracejí se k tobě
jen návěští
už nevidíš míjet krajinu ze strany
jako dřív
ale zpředu
jako tehdy -
z náspu u trati
vedle lávky mezi břízkami
s dědou
sledovali jste nádraží
hlavně tu jednu
stála stranou
lokomotivu
ve vašich očích se nehýbala
říkal jsi jí lenoška
krásně černá
celé dny na slunci
jako důchodce
jenž občas zabafá z fajfky
věděl´s
že vlaky odjíždějí
do dospělého věku
do země odpovědnosti
naučil ses ji ctít
jen pro ni
jsi hýčkal něžnou shovívavost
jen pro ni
pro svou zemi stáří
a dětství