Dnes jsem bloudil po své staré poezii. Našel jsem i jednu z roku 2007. Kupodivu jsem s ní spokojen, což se témeř nestává. Chtěl jsem zkusit, jaké to je přijít nahý před čtenáře se starou básní. Vím komu patří, ale není to podstatné.
Brání
mi tě poznat
-
řetězy z kukuřičného šustí.
Napovídá
mi, že vyzvednout ji mám
-
stříbrná mince uválená vodou.
Jsi
studená
a
chlapce svádíš jehlicemi ve vlasech.
„Jednou vás to
bude také svírat."
Spáry
do sebe ústí
a
pavoučí spletenec zpívá
mezi
rákosím.
Projdeš
skrz něj,
nebo
se objevíš v betonovém vchodu
s tmou
na obou stranách?
