Po dlouhé době o sobě dávám vědět zde, na Postřehu, a sice v souvislosti s připravovanou sbírkou Eroze hran. Následující báseň je první z oddílu Podrost.
Všichni přede mnou žijí mezi mými kostmi
Atlas mizí v nedohlednu
když se díváš
vzhůru
od křížové
kosti
Tady dole jsem já
úplně
zřetelná
Dál než k prababičce nedohlédnu
Tančí zavěšená na niti
tam kde smyčec zazní
o napnutý bok
Ale kdo byli ti z obou stran sevření
ti mezi žebry?