.: Rubriky

	1) Poezie a próza
	2) Hudba
	3) Galerie
	4) Film
	5) Divadlo
	6) Věda a technika
	7) Mozaika (ostatní)
	8) Projekty POSTŘEHU

.: Chci...

.: Free MP3 album!

.: Články podle data

<< Leden >>
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
		1	2	3	4	5
6	7	8	9	10	11	12
13	14	15	16	17	18	19
20	21	22	23	24	25	26
27	28	29	30	31

.: Online

Stránku si právě čte 10 lidí.

.: Informace

magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie

.: Login

Kamarád do nepohody (1. díl)

Krtica - Povídky - 02. 01. 2006 - 2984 přečtení

Nový seriál Krticy se Vám představuje tímto prvním dílem

„Drrrnc, hřc, drrrnc, hřc“, zvučí kola tramvaje přejíždějící spoje kolejnic. Tramvaj v zatáčce kodrcá a citelně se otřásá.V tuhle podvečerní dobu se veze jen několik lidí. Mladý muž, postavou čahoun, sedící na sedadle u dveří zamyšleně sleduje míjející okolí. Právě projeli kolem budovy školy.
Teď už to škola není, firmy, které se v poslední době rozmnožily jako houby po dešti, tam mají kanceláře. Ale on se ohlíží, na rtech úsměv. Zřejmě veselé vzpomínky na školní léta.
„Crrrnn, crrrnn, crrrnn, citelné brzdění s nimi všemi cukne…

Debil! Tuhle nadávku v duchu posílám, už jen míjeným brzdovým světlům vozu, jehož řidič pozbyl na okamžik pudu sebezáchovy a pokoušel se nacpat mezi tatrovku a tramvajovou soupravu.
Kodrcám se touhle sedmičkou za Karlem. Po dlouhé řadě let,od rozchodu na jednotlivé střední školy, jsme na sebe asi před půl rokem narazili v obchoďáku. To náhodné setkání skončilo u piva (ne jediného) a od té doby se občas scházíme. Probrali jsme spolu už kde co, partu z dětství, naše lásky, u kterých se nám stávalo, že ve stejnou dobu jsme oba chtěli jednu a tu samou…I po letech si spolu moc dobře rozumíme. Chodíváme na fotbal, taky už nějaká ta vyjížďka na kole byla. Já si kvůli tomu koupil nové. Jednou jsme byli i na squoši, jenže po dvaceti minutách jsme funěli jak lokomotivy a nohy se nám třásly vysílením. Rozhodnutí padlo hned následně a už dva měsíce zlepšujeme kondičku v posilovně. Taky už je na mně něco vidět!

„Konečná! Vystupte si prosím!“ Neosobní hlas oznamuje konec jízdy. Zvedá se, těsně před ním brunetka, vlasy se jí kudrnatí až k ramenům, lehký parfém s příjemnou vůní zašimral v nosních dírkách. Na chodníku udělala krok, pak nečekaný obrat a málem došlo ke srážce! Včas zbrzdil, téměř se o něj otřela a zblízka tak vidí dobře formované dvojky s hrotitými špičkami bradavek. Kouká za ní, pomalu a jako by nerad udělá pár kroků a znovu se ohlédl…

Huh! To bylo něco! Až mi v klacku zahučelo náhlým vzrušením! A ona nic, ani se neohlédla. Vždyť přece mám už docela figuru! A zezadu už tak pěkná není, zadeček plochý, ale mohlo to být zajímavé! Osobně mám rád, ty lehce boubelaté, vyšpulené prdelky, co doslova svádějí, ať si na ně „ šmátnu“! Třeba Šárka! Ten její zadeček! Až mi zatrne ve slabinách…Klid hochu, říkám si, tohle už je minulost. Raději svižněji vykročím, Karel mi stáhne z NETU nějaké MP3 a pak zajdeme na pivko. Teď mě trochu štve, že mi v tramvaji klekl mobil, nebudu moct prozvonit Karla, ať mi otevře vchod.

Kráčí sídlištěm. Doleva, po dvaceti metrech doprava, míjí další panelák a pojednou, se mu otvírá výhled na staveniště. Docela rozlehlé, plechovým plotem se rozlezlo, až kam oko dohlédne. Překvapeně se zarazí. Hluk je tu příšerný, stavební stroje a nákladní vozy vydávají pořádný hřmot. Na stavbě se pracuje i v tuto dobu pozdního odpoledne. Teď už si vzpomíná, Karel něco nadhodil o stavbě hypermarketu a že by měl přijet druhou stranou autobusem. Je fakt, že tu nebyl od té doby, co se odstěhovali po stavbě dálničního nájezdu. Jemu to tehdy nevadilo, ale rodiče vyšilovali kvůli kraválu projíždějících aut. Za dobu, co se tu jen tak rozhlíží, projíždí kolem Liazka, za ní pak další a Man, všechny náklaďáky plně naložené hlínou. Právě teď zajíždí dovnitř domíchávač s betonem. Asi honí termín. Přebíhá na druhou stranu místní komunikace a hledá kudy jít dál.