Kognitivně vývojové pojetí osobnosti podle Jeana Piageta. (* kongnitivně od slova kongnice=poznání)
Jean Piaget /Piažet/
- švýcarský biolog a psycholog, tvůrce genetické epistemologie
- patří mezi nejuznávanější myslitele 20. století
- proslavil se hlavně výzkumem periodizace kognitivního vývoje
dítěte založeným na originálních pokusech
Vývojová psychologie
Zkoumá psychický vývoj od prenatálního období přes dětství, mládí a dospělost až po stáří. Někdy se také nazývá ontogenetická psychologie. Řeší problematiku hybných sil v psychickém vývoji, zejména vztahy mezi dědičností a vlivy prostředí, ale také sebedeterminací jedince. Podrobně se zabývá jednotlivými věkovými obdobími (stadii), jejich znaky, životními problémy, které jedinec řeší v tom které období, přechody z jednoho stadia do druhého.
Přestože detailně funkci mozku dosud neznáme, i v tomto směru se naše poznání vyvíjí. Věda zabývající se zkoumáním způsobu poznávání na základě funkce lidského mozku se nazývá kognitivní psychologie. V poslední době došlo k určitému pokroku. Víme již, že myšlení má přímou souvislost se vzruchy procházejícími spoji (synapsemi) mezi mozkovými buňkami (neurony). Víme, že myšlenky a pocity jsou obrazem toho, které z těchto spojů jsou v určitém okamžiku aktivní. Víme, že různé části mozku mají různou funkci. Obecně levá strana (hemisféra) pracuje sekvenčně a má na starosti řeč, čtení a psaní. Naopak pravá strana je schopna paralelních procesů a zpracovává hlavně vizuální informace. Paměť je, s vědomím našich velmi malých znalostí v tomto oboru, možno považovat za dynamicky se měnící obraz toho, jak jsou jednotlivé synapse navzájem propojeny (asociace) a je tudíž možno je v případě potřeby aktivovat. Myšlení se děje právě na základě asociací, kdy myšlenka na jednu věc vždy vyvolává celou řadu vzruchů souvisejí cích synapsí.
Piagetova teorie leží na třech pilířích
1, filozofický pilíř
- nejméně známý
- Epistemiologie: nauka zabývající se procesem poznání a jeho mechanismy a vztahem mezi poznáním a skutečností
2, psychologický pilíř
- je nejznámější
- je jím jeho psychologie kognitivního vývoje, vývoje intelektových operací,
vývoje dětského myšlení
3, pedagogické názory
- napsal řadu článků, kde psal o právu na vzdělání, o vyučovacích metodách
- vyjadřoval své osobní názory na pedagogické problémy
Piagetův pohled na dítě
Podle Piageta je dítě jakýsi badatel, který provádí určité pokusy s věcmi i lidmi kolem sebe, ale i samo se sebou. Zkouší, co se stane, když… . Vytváří si své „pracovní teorie“ o tom, jak asi svět funguje. Při každé nové události, při setkání s novým objektem, dítě nejprve zkouší použít svou dosavadní „teorii“. teprve když jeho „teorie“ nefunguje, obmění ji nebo vypracuje novou. V Piagetově terminologii se místo výrazu „pracovní teorie dítěte“ používá odborný název – schéma. Dítě se přizpůsobuje požadavkům vnějšího prostředí psychickou adaptací. Adaptaci zajišťují 2 protikladné a zároveň komplementární procesy – asimilace a akomodace.
Typy adaptace
Asimilace probíhá tak, že objekty a jejich vztahy se začleňují do schémat chování dítěte, do jeho dosavadních zkušeností, dítě si aktivně vytváří celá asimilační schémata, schémata své činnosti, učí se.
Akomodace je opačným procesem v tom, že se dítě přizpůsobuje tlaku prostředí.
Oba procesy jsou v dynamické rovnováze a pokud dojde k vychýlení, dítě se snaží rovnováhu obnovit.
Asimilační schémata se mění s věkěm dítěte, odrážejí konkrétní vývojovou fázi dětské inteligence, jeho aktuální způsob poznávání světa. Tato schémata rozhodují mimo jiné i o tom, zda konkrétní podněty z okolí dítěte budou vůbec zpracované, a pokud ano, jakým způsobem.
Jak poznat zvláštnosti dětského myšlení?
Jean Piaget k tomu použil metodu, která byla do té doby běžná především v klinických lékařských oborech, zejména v psychiatrii – klinický rozhovor. Vybral si situace kolem předmětů, činností s nimi a přitom si s dětmi povídal. Své otázky a úkoly měnil podle měnící se situace, podle činnosti dítěte, jeho postojů a slovní zásoby. Tak se mu podařilo prozkoumat spontánní a promyšleně navozené chování a prožívání dětí různého věku. Dospěl k názoru, že kognitivní vývoj dítěte prochází určitými relativně samostatným stadii. Jejich předpokládaný počet jsou asi čtyři stadia.
Piagetem navržená stadia kognitivního vývoje jedince
1. senzori-motorické vývojové stadium
- 0 až 2 roky
- důležitými procesy v tomto stadiu jsou motorická aktivita (pohyby),
vnímání a „experimentování“
- dítě začíná odlišovat sebe sama od objektů kolem, buduje se u něj pojem
stálosti objektu, což svědčí o mentální reprezentaci nepřítomného objektu
- lokomoce – otevírá prostor k poznání
- ruce již mohou sloužit k manipulaci: začíná chodit (rozvoj jemné motoriky)
- rozvoj řeči, ale není to dominantní: první slova
- elementární zvědavost: dítě zajímá prostor, který ho obklopuje (dudlík,…)
- reflexivita: reakce bez úvahy, bez předchozího uvědomění, reflexní reakce
- účelovost: více reakcí na něco, již jde za konečným cílem (př.: pláč – přijde
matka)
2. předoperační vývojové stadium
- 2 až 7 nebo 8 let
a) předpojmové stadium (2 - 4 roky)
- symbolická činnost: symboly a znaky, dokáže si už některé věci před-
stavit (panenka – člověk)
- imitační chování: role mámy vůči panence
- osvojování vzorců chování: opakování, přehrávání
- tranzitivní a transduktivní úsudky: na základě nepodstatných, povrchních nápadných znaků (doktor –
bílý plášť)
b) intuitivní stadium (4 – 7 nebo 8 let)
- důležitými procesy v tomto stadiu jsou řeč, tvoření představ a jednodušší
myšlení, děti se učí užívat jazyka, mentální reprezentace objektů se tvoří
pomocí představ a slov
- myšlení dítěte je zatím egocentrické (v kognitivním, nikoli v mravním
slova smyslu), vidí vše jen ze „svého hlediska“, nedokáže se na problém
podívat z pozice druhého člověka
- dítě ještě plně nechápe určitá pravidla činnosti, určité operace, zejména
operace zvratné, reverzibilní, dokáže třídit objekty, ale převážně podle
jedné charakteristiky, chápe sice některé vztahy, ale řeší je v přílišné
závislosti na tom, co právě vnímá (názorné myšlení)
- centrace: nádoby s vodou – 2 stejné a 1 větší – přelití vody – dítě řekne,
že ve větší je míň vody i přesto, že přelití vidělo - problém konzervace
(neschopnost uchovat si množství při změně tvaru) - dítě zacentruje
pozornost na jeden znak, situaci, kterou nadřadí, ostatní pomíjí
(modelínové kuličky – stejné – jedna se rozválí na váleček – které je více –
dítě ukáže na váleček, knoflíky v řadě – menší rozestupy, větší rozestupy
– kterých je více? – dítě ukáže na větší rozestupy)
3. vývojové stadium konkrétních operací
- 7 nebo 8 až 11 nebo 12 let
- důležitými procesy v tomto stadiu jsou logické myšlení a operování
s abstraktními pojmy – i když zatím jen ve vztahu k objektům, které může
přímo vnímat svými smysly (ke konkrétním objektům)
- dítě je schopno pochopit identitu, ověřuje si vratnost mentálních operací,
chápe stálost počtu objektů (kolem 6 let), stálost hmotnosti objektů (kolem
9 let)
- dokáže třídit objekty podle několika charakteristik, experimentuje
s objekty, ne však systematicky
- dítě dokáže věci kolem sebe popisovat, ale již méně dokáže vysvětlit, proč se
tak děje nebo proč je to či ono takové
- začíná přemýšlet v určitém řádu, v určitých schématech, které mu
umožňuje řešit úkoly
- opírá se především o zkušenost – metoda pokusů a omylů
4. vývojové stadium formálních operací
- 11 nebo 12 a více let
- důležitými procesy v tomto stadiu jsou abstraktní, formálně logické operace
- díte se už nemusí opírat o smyslovou skutečnost, je schopno hypoteticko-
deduktivního usuzování tpu „jestliže…, pak…“
- při experimentování systematicky obměňuje proměnné, hledá pravidla,
dokáže se vyrovnávat se situacemi, s nimiž se dosud nesetkalo
- operace se nyní spojují ve složitější struktury a dítě s nimi dokáže pracovat
oběma směry (přímo i vratně)
- dítě je schopno organizace
Psychologové i učitelé si kladli otázku, které faktory nejvíce ovlivňují přechod z jednoho stadia do druhého. J. Piaget ve svých pozdějších pracích odpovídá, že jde zřejmě o 4 faktory. Kognitivní vývoj dítěte nejvíce ovlivňují:
1. biologicky podložené zrání
2. učení
3. předávání sociálních zkušeností
4. ekvilibrace + rovnováha
Ani jeden z těchto faktorů nepůsobí osamoceně, pro zdárný vývoj dítěte je nutná jejich součinnost.
Piagetovi se někdy vytýká, že podceňuje schopnosti dětí - například že jsou schopné konzervace množství dříve, ale je třeba jim zadat testovou úlohu tak, aby jí byly schopny porozumět. Piaget se také domníval, že jakmile dosáhne jedinec vyšší úrovně vývoje, setrvává na ní, tj. nechová se na úrovni, kterou již prošel; je nicméně zřejmé, že i jevy regrese se nezřídka vyskytují. Piagetova teorie je ovšem stále velmi inspirativní
Použitá literatura
1. Čáp, J., Mareš, J.: Psychologie pro učitele, Praha, Portál, 2001.
2. Říčan, P.: Psychologie osobnosti, Praha, Orbis, 1973.
3. Atkinson, R.: Psychologie, Praha, portál, 2003
4. http://www.ssvp.wz.cz/Texty/vyvojovkateorie.html