<<
Říjen
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
31 |
| | |
|
Stránku si právě čte 6 lidí.
|
|
Peklo už je blízko
Anit - Zamyšlení - 06. 05. 2006 - 1673 přečtení
Peklo už je blízko... Seděla na lavičce, vítr jí do očí shazoval prameny hnědých, rovných vlasů. V ruce měla kapesní nožík, ryla s ním něco do starého, vlhkého dřeva. Po tváři jí tekly slzy, snad to bylo tím, že jí opustil přítel nebo jí někdo ublížil, ale není to jedno? Proč bychom se měli zajímat o osudy ostatních…vždyť tu dívku neznám, vlastně ani nevím, jestli existuje… Ale přesto tam ta dívka byla. Slzy skrápěly její ledové ruce. Taková byla realita, kde se pot pojil s krví, kde nikoho nezajímalo, jestli ta dívka bude žít, jestli zemře nebo jestli ji přibudou další jizvy na ruce. Slyšela hlasy, které volaly její jméno, lákaly ji k sobě. A ona se neprala, nehájila svůj názor, nebojovala za svůj život! Prostě ty hlasy poslechla. Zaklapla nožík a dala si jej zpátky do kapsy. Vstala a odešla z místa, kam se už nikdy nevrátí. Vychutnávala si všechno. Vůni trávy, zpěv ptáků, slunce, které jí pálilo do slzami zalitých očí. Vychutnávala si poslední kroky po tomhle světě. Otočila se jen jednou, aby si přečetla větu, kterou vyryla do lavičky. Peklo už je blízko.
Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem
[Akt. známka: 2,00 / Počet hlasů: 1]
Upozornit emailem Vytisknout článek
Komentáře na Facebooku:
Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 02.05.2006 16:57:33 Reagovat Nový komentář
Autor: [WhiteShadow] - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek:
Tak tady mi taková fotka pro změnu docela seděla.
"nehájila svůj názor, nebojovala za svůj život! Prostě ty hlasy poslechla."..to jednoduché - prostě -se mi tu líbí.
" Peklo už je blízko"..-na této minipovídce se mi asi nejvíc líbí ten chladný bezcitný klid...
Téma nikterak originální a do hloubky to taky moc nejde. Na druhou stranu, to co jsi chtěla ze sebe říct, jsi tady řekla pěkně, čtivě,..zkrátka zvládnutě.
Hodnotím - 2.33
P.S. - kde se v nás mladých duších bere tolik smutku?...A proč? Kdysi jsem poslouchal rodiče, učitele a spoustu dalších guru naší doby..., kdysi..,ale něco bylo špatně protože Já byl pořád smutný. Někdo mi neřekl celou pravdu. Cítil jsem se být někým jiným a do třídy a kolektivu jsem moc nezapadal. Pak jsem si našel skulinku a objevil radost v srdci..
Člověk nemůže být pořád smutný.., to je jasný.., ale jednu věc jsem poznal - čím většími smutky si projdeš, tím více štěstí v sobě objevíš, tím konkrétnějjší svému štěstí dáš tvar.
Měj se hezky. S pozdravem Stín.
|
Komentář ze dne: 03.05.2006 13:53:47 Reagovat Nový komentář
Autor: [barbara] - barbara (barbara@postreh.com)
Titulek: :-)
hmm...co dodat??...silně hrozně moc silně na mě zapůsobila...je nádherná, ale jestli pocit té dívky máš v sobě, ani nevím, co napsat, není fér hodnotit pocity... a abych hodnotila styl psaní, na to nemám dost zkušeností...já budu souhlasit se stínem se vším, co k tomu napsal...holka drž se... svět je obrovský, je v nás a jen mi ho žijeme. takže úsměv a pohled k nebi, aspoň někdy, protože čím víc špatných krutých dní, tím víc si vychutnáš ten pocit volnosti, svobody...tohle já znát :-)...měj se moc hezky...
|
Komentář ze dne: 09.05.2006 13:14:56 Reagovat Nový komentář
Autor: [Krtica] - Jana Vyležíková (krtica.N@seznam.cz)
Titulek:
Těmi děsivými smutky si projde každý, teď už jsem o tom plně přesvědčena. A každý si hledá skulinku a únikovou cestu, ty jsou pak natolik rozdílné, až člověk žasne. V tom článku si přes svůj smutek uvědomuje, že jsou krásné věci" zpěv ptáků, sluneční svit i vůni trávy". O tom to je, že si člověk najde i ty potěšující maličkosti, pro svůj život.
|
Komentář ze dne: 31.08.2006 17:52:07 Reagovat Nový komentář
Autor: [postreh] - Richard Vacula (postreh@seznam.cz)
Titulek:
U mne je to za jedna. Takový nenápadný ticket do tvého nitra.
|
|
|