|
SKOLDOVIGreenEyes - Básně - 19. 06. 2007 - 1356 přečteníAnotace: jak se nepíší básně V roce 2005 to byl můj první pokus o volný verš V roce 2005 to byl můj první pokus o volný verš. Přes svůj přetrvávající kladný vztah ke Skoldovi vím, že dnes bych na tomto díle mnohé změnila. Neudělám to, protože … Je to jak s dítětem – jednou ho porodíte a máte ho rádi takové, jaké je. Takže očekávám, že si všimnete vad, jichž jsem si vědomá. A možná i těch, které jsem přehlídla. Zahlédla jsem ho poprvé - černá stuha nad bolestně zvědavým pohledem jeho očí - všechny nervy v mém těle na chvíli ztuhly a pak se rozechvěly, jako jemné struny, jichž se dotknul smyčec nadaného houslisty... Vidím ho, jakoby to bylo včera: stojí na pódiu a má nadání říkat ta sametová slova, o nichž pak psal, že se dnes nenosí... Černé hedvábí jeho vlasů vlaje v zakřiknutě nevěřící mlze podzimního večera. A on se chvěje uprostřed tohoto chladného světa, nevěda zda je prokřehlý ze zimy či z vlastní útlosti, anebo kvůli zhasínajícímu plamínku naděje na návrat zatoulané lásky... A v té své rozechvělé prokřehlosti píše překrásné verše... O ztracené vzdálené ženě, o panenském studu jitřních červánků, o tichu zmateném zvukem jeho - básníkových - slov... O pavučinách naděje, jež pletou vzpomínky z jemňoučkých nití nejvzácnějších a nejdražších citů, schovaných v tajných schránkách na samých dnech naších duší, a o dnešních pochmurných dnech, přetrhávajících tyto přenádherné pavučiny bez ostychu a lítosti... O tajuplných cestách maringotek, projíždějících mrazivými rány podivnými polorozpadlými liduprázdnými městy, kolem jezer, po jejichž zrcadlových površích se ve svém věčném rituálním tanci plouží sněhobílé labutě, podobné křehkoštíhlým baletkám... O promlčených soudech, v nichž rozhodovali slepí a hluší soudci bez srdcí a svědomí, a soudní síně byly plné jásajících zvědavců, toužících se dozvědět, či hlava bude sťata jako další... A když tam i teď tak stojí - celý černý na pozadí černého brokátu noci, posetého flitry vzdálených hvězd, sám je jednou t těch hvězd - leč černý, ale ovinutý třpytivým závojem své poezie. Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] ![]() ![]() Komentáře na Facebooku: Komentáře na Postřehu:
|
|
|
|
(c) Postřeh team 2001 - 2009 postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS |
|