Bard klasické tváře USA.
Když pohlédnete Johnu Steinbeckovi do tváře, spatříte v těchto přísných linkách tvrdého, a neústupého muže - zrovna jako by byl jedním z těch, o nichž sám s umem vyprávěl.
John se narodil roku 1902 v Kalifornii, kde také vyrůstal a budoval si své umělecké jméno. Zhruba ve stejné době, kdy Texasan R. E. Howard prohlásil, že nikdo nedokáže psát s takovou láskou o Texasu, jako on, došel pravděpodobně John Steinbeck ke stejnému poznání ohledně právě Kalifornie a blízkých pouštních států jako je Nevada, Utah či Arizona. Narozdíl od výše zmíněného pulpového autora však použil při své tvorbě realismu, čímž se zasloužil nejen o celosvětový věhlas a časté označování za nejlepšího amerického autora, ale také mimo jiné o Nobelovu cenu za literaturu.
Pro dějiště svých románů i novel zvolil si Steinbeck místně svůj kraj a časově období americké krize, kterým si i sám procházel. Jeho hrdiny se stali prostí lidé, donuceni okolnostmi (změna zemědělného systému a s tím přicházející nedostatek práce, na nějž logicky navázalo vykořisťování podnikateli, jehož zákonitosti Steinbeck několikrát během svého díla rozebírá). Ovšem byli tito lidé opravdu jen "prostí zemědělci", nebo na nich chtěl Steinbeck ukázat i něco víc. A byla to právě vnitřní mravní síla, pospolitost, naděje a psychická odolnost, jak by řekl Hrabal - perličky na dně.
Do širšího povědomí se tento autor poprvé zapsal novelou O myších a lidech (1937) vyprávějící příběh o slabomyslném kovboji, který putuje světem s bratrem, jež se o něj stará (ano, odsud má inspirace). Slyšel jsem kdysi, že tato kniha je dobrá a skutečně
jsem nebyl zklamán. Přestože je úplně
tenoučká (100 stran velkým písmem), tak se v ní
jak odehraje spousta děje, ale také je poukázáno na spoustu sociálních i jiných
témat k pořešení, to vše velmi živě a zajímavě. Během nesmírně krátkého
příběhu, koncipovaného téměř jako divadelní hra (sice to není drama, ale každá
kapitola je uvozena popisem, následují dialogy, málo scén atd.) poznáváme
propracované charaktery mnoha postav, přinejmenším s některými z nich
se sesympatizujete a nakonec z toho přetrvá takový zvláštní pocit, v dobrém slova smyslu. Celá
kniha je psána poměrně bezstarostně, ale vyplývá z ní klasické poselství
kritického realismu: „Něco je špatně v této společnosti, protože jinak by
se nestalo, co se v této knize stalo.“ Kniha je psána jednoduchým stylem,
takže i prvňák se z ní může učit číst, na druhou stranu není vůbec
jednoznačná ani plytká. A na tomto malém prostoru navíc Steinbeck používá velké
množství epických figur, což přispívá
k estetičnosti celého příběhu.
Jak už jsem řekl, tato kniha je koncipována téměř jako drama, což není ani náhodou, ani z nějakého autorova rozmaru, ale skutečně současně s novelou vznikal scénář dramatu, podle nějž se později skutečně vystupovalo.
Skutečně nesmrtelným se však Steinbeck stal až spolu s veledílem Hrozny hněvu (1939, o rok později získávají Pulitzerovu cenu). Toto dílo vypráví příběh jedné rodiny, která přijde o veškeré nemovitosti, načež je nucena putovat daleko na západ, za vytouženou prací. Jenže neštěstí se váže na další neštěstí a nejen, že polovina rodiny zemře nebo rodinu opustí, ale ani pořádnou práci nakonec nenajdou a jedna z hrdinek na závěr porodí mrtvé dítě. Přesto je však závěr poměrně optimistický, ukazuje nám nezdolnost prostých lidí a sílu jejich víry v lidskost a naděje - kniha končí tím, že žena, která potratila, zachrání mateřským mlékem starého muže a na tváři se jí rozhostí tajemný úsměv. Zajímavá je rovněž kompoziční stránka celého díla, kdy se kapitoly silně epické střídají s kapitolami výhradně popisnými, které nevyprávěji o ústředních hrdinech, ale naopak silně atmosféricky popisují celkový stav země a styl života v ní, zaměřujíc se přitom an neurčité lidi, kteří se však dostávají do podobných životních situací jako ústřední rodina.
Další velký úspěch sklidila lehce humoristická kniha Pláň Tortilla (1942), která kritizuje maloměšťácký styl života a celkově americký sen. Z dalších známých děl jmenuji například Na východ od ráje (1952), která se později, ostatně jako téměř všechny Steinbeckovy knihy, dočkala filmového zpracování s hvězdným obsazením - zde například vynikl idol tehdejší doby James Dean (v Hroznech hněvu si zase zahrál Henry Fonda, starý král westernů a ve filmu O myších a lidech John Malkovich).
Steinbeck zemřel roku 1968 v New Yorku. Jeho dílo je až dodneška díky vysoké živosti a čtivosti stylu stále aktuální, když už ne po stránce kritické, alespoň tedy po stránce estetické.