nuže vítaj slovanko :o) nyní už jako pravá autorka Postřehu, ale že nám to trvalo :o)

fotografie je velmi pěknou stínohrou, pokud se budeme plavit k jejímu sdělení, všiml jsem si 3 základních věcí, samozřejmě anděla, listu a té duše, která záhadně vystupuje z polštáře,

anděl na provázku působí opravdu vánočně a sápe se po javorovém lístku, coš je už dle mě počátek příběhu a když se k tomu připočte ta padlá či už stoupající duše, není o hloubku vyjádření nouze

fotografie je docela matná a bez jakéhokoliv lesku, což si myslím, že jí vůbec neubližuje

No... Jako celek mi to pripada dost kycovity.
Padli andele vypadaji hodne odlisne.
Navic par lidi z tohoto serveru (a ja k nim patrim) jsou alegicti na slovo "andel".
Nezaujalo. -)

Ano, Táňa mne předběhla. Stručně vyjádřila to, co jsem měl na mysli od prvního Preview a právě jsem se o zmíněné přecitlivělosti také chtěl zmínit.
Možná že jsem snímku neporozuměl, ale zarazil mne jakousi jednoduchou prvoplánovitostí a navíc místo anděla jsem viděl něco jako můru. Kdo si v tom našel poezii, nechť je mu dáno.

Tak to by mě zajímalo, jak padlí andělé vypadají. Ještě jsem žádného nepotkala. Celkově mi na fotce vadí jediná věc, stylizovanost, aranžmá, nebo jak se tomu nadává:), prostě mi to připadá nepřirozené, uměle vytvořené. I když hra stínů se velice povedla ... U mě převládá představa dýmící lokomotivy v zimní krajině, slunce, držícího se za ruku s andělem. Naivní, ale působivé.

a jak vypadá padlý anděl? viděl ho někdo? já ne. ale takhle bych si ho dovedla představit. za vyvolanou alergickou reakci se omlouvám, příště se vyvaruju podobných slov (kdybych si chtěla rýpnout, poprosila bych o seznam:))

berte prosím s humorem:)

ještě jsem zapomněla k té prvoplánovosti: to tak prostě bylo. přišla jsem, vyfotila jsem. žádné umělé aranžmá. zajímavé je právě hledat nečekaná spojení tam, kde nemusí být na první pohled vidět...:)

Hezká černobílá kompozice různorodých stínů. V tu chvíli
mi to připomíná obrazy namalované černým nebo hnědým
uhlem. Kdyby se to natočilo a ty stíny se hýbaly, myslím,
že by každý pocítil krapet toho strachu, jak se ty stíny
klenou mezi sebe, přes sebe a vytváří tak další bizardní
paralelní světy.

Tajemství jednoho obyčejného pokoje... Mně se fotka líbí.

P.S. Některým lidem možná připadá "padlý anděl" jako otřepané klišé, ale jak říká pan Skácel: "Anděla máme každý svého..."

ano, s tou poslední větou souhlasím, i když pro mě je anděl asi něco úplně jiného, než ten na fotce. Myslím, že fotka je sice pěkná, ale ničím nevybočuje. Nemám jí co vytknout, myslím, že kompozice je dobrá, mě se líbí ten polštář (i když možná na někoho působí trochu jako kýč, já bych ho neměnil), nicméně není tam nic zvláštního, nic, co by mě zaujalo