.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...

 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Leden  >>
PoÚtStČtSoNe
  1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31   

 .: Online
Stránku si právě čtou 2 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie

 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

DŮM ZTRACENÝCH DUŠÍ

Branwen - Knihy, sbírky - 03. 12. 2008 - 2861 přečtení

Máte pocit, že váš život není nic než nudný stereotyp, který vás už nemůže ničím překvapit?
Myslíte si, že upíři, vodníci a vlkodlaci patří jen do mýtů a bájí a magie že je pouze prachobyčejný podfuk?
Jste přesvědčeni, že spravedlnost máchá svým mečem naslepo a málokdy zasáhne skutečného viníka?
Pokud jste na všechny otázky odpověděli ANO, pak je načase, abyste otevřeli tuto knihu.Ona vám na oplátku otevře oči.

Protože VŠECHNO JE TROCHU JINAK, než se na první pohled zdá...



obalkapostreh.jpg

Ahoj Postřeháci,

ráda bych vám představila svoji knížku povídek, kterou jsem nedávno vydala. Některé příběhy jste měli možnost číst přímo na Postřehu, jiné nikoliv. Povídka HNÍZDO, ze které je následující úryvek, patří k těm druhým....

 

-----------------------------

Do večera dal telefon o sobě vědět ještě pětkrát. Nebyla to ta ženská, ale Vanda jej stejně nezvedla, i když volal podle čísla stále týž člověk.
Trvalo dlouho, než té noci usnula, s rukou prostrčenou mezi mřížemi Vašíkovy postýlky, s nataženým ukazováčkem, který pevně svírala synkova dlaň. 

Seděla v kuchyni, nohu položenou na dřevěné stoličce a kojila.
Za okny se pomalu smrákalo. Václav vešel dovnitř. „Všechno nejlepší k svátku, lásko." Čekala kytku, čokoládu, nějakou drobnost, ale rozhodně ne  talíř satelitní antény, který Václav nesl před sebou jako rytíř svůj štít.
„Jsme tady sice na konci světa," prohlásil, „ ale nic nám nezabrání, abychom si ten svět nepozvali k nám obýváku. Až tohle nainstaluju, budeme chytat nejmíň padesát programů. Už tady nebudeš přes den samotinká a opuštěná."
Musela se usmát. Dárek pro mě? Ani náhodou. Chlapi dobře vědí, jak zabít dvě mouchy  jednou ranou. Obdarovat manželku něčím takovým vypadá sice galantně, ale radost tím udělají hlavně sami sobě. Ach jo, tyhle hračky velkých kluků - hlavně když jsou nadupané a výkonné. Vlastně mám štěstí, že jsem nedostala tu příklepovou vrtačku, co o ní Václav před týdnem  básnil, pomyslela si a opáčila: „A na co nám to bude? Když neumíme anglicky, německy, francouzsky, o španělštině ani nemluvě?"
„Bez obav, těch pořadů v češtině je tolik, že budeš kanály přepínat celý den a stejně to všechno nestačíš skouknout."
„Ty si vážně myslíš, že mám celý den čas sedět u bedny? Mám práci," připomněla mu.
„Práci? Když jsi na dovolené? Děláš si legraci?"
„Nevím, kterej mudrc  tomu dal název mateřská dovolená, ale klidně bych si to s ním vyměnila. Ať si to na chvíli zkusí ..."
„Jasně," kývl. „Tak já jdu na tu střechu."
„Už na to nebudeš vidět," namítla.
„Hloupost. Podívej, jak je venku jasno." Měl pravdu. Slunce už sice zapadlo, ale krajina zářila zvláštním bělostným třpytem čerstvě napadaného sněhu.
„A navíc mám čelovku," dodal." To bude úplně stačit na tu chvilku. Všechno jsem připravil, jenom ten talíř upevním a hotovo."
„Omrznou ti prsty," nehodlala mu nechat poslední slovo. Vůbec se jí nelíbila představa, že Václav poleze na kluzkou střechu kvůli pitomým pár programům navíc. „Omrznou, zčernají a upadnou. A čím mě pak budeš hladit?"
Obdařil ji spikleneckým pohledem. „Nech se překvapit."
A vyšel z pokoje i z jejího života.
O chvíli později, zrovna když si přendala dítě ke druhému prsu, se mihl za oknem  temný stín a něco prsklo, jako když z tuby kečupu vyletí spolu se vzduchem posledních pár kapek. Žádná rána, ani výkřik. Koho by napadlo, že život končí prsknutím?

Vanda otevřela oči.
Každou noc jí paměť  jako pokažený gramofon přehrávala tuhle scénu. Znovu  a znovu. A pokaždé se vzbudila dřív, než mohla vykročit ke dveřím, vyjít před dům a uvidět svého muže, tu velkou polámanou loutku s groteskně rozhozenýma rukama a mozkem kečupovitě rozcáknutým na dlažbě. Satelit na střeše svítil do šera jako měsíc v úplňku. Sem už ji vzpomínky milosrdně nepouštěly. Zahalily do tlustého kokonu i ty hrozné dny, které následovaly pak. Hysterický křik Vencovy matky uprostřed pohřebního obřadu Zabilas  mi syna, ty vražednice... i chladnou nenávist ve tchánových očích... Za to zaplatíš....
Ale úleva v tom nebyla žádná. Zapomnění se nekonalo. Všechno živé a bolestné dál zůstávalo pod povrchem času a Vanda se děsila chvíle, kdy to vyhřezne ven. Ani na okamžik ji ale nenapadlo, aby z vesnice odešla. Před některými věcmi se stejně neschováte. A pak - dlužila to Václavovi. Vždycky si přál, aby jeho děti vyrůstaly tady .
I když to dítě nakonec bylo pouze  jedno, Vanda se rozhodla, že zůstane. To ještě netušila, jak těžké to může být.

Opatrně vymanila prst z Vašíkova sevření a vstala. Věděla, že teď nejmíň hodinu neusne, a tak si zašla do kuchyně uvařit trochu kakaa. Cestou zahlédla na stole rozsvícený display mobilu. Další nepřijatý hovor. Zvláštní, neslyšela ho zvonit. Ten člověk je hodně neodbytný. Na okamžik byla v pokušení zavolat mu zpátky, ale místo toho jen vypila hrnek teplého nápoje a zavrtala se znovu pod peřinu. Namísto obvyklého převalování se ocitla zpátky ve snu.

     Čekala, co přijde, zatímco dítě bezstarostně sálo dál. A pak jí vnitřnosti zkameněly hrůzou. Dveře se otevřely a dovnitř vešel Václav... Místo montérek měl na sobě tmavohnědý oblek, ve kterém se ženil a ve kterém ho pochovali. Hlava na zlomeném krku mu přepadávala na prsa a odhalovala roztříštěný vrchlík lebky, ze kterého trčely úlomky kostí jako zubaté ostří. Jedna oční bulva mu chyběla úplně a druhá, zalitá krví, zběsile  rejdila v důlku v marné snaze zaostřit pohled
na Vandu místo na kuchyňské linoleum.
Bezhlese zírala, jak se k ní blíží a v duchu si opakovala dětskou mantru proti strachu: To se mi zdá, nic to není, probudím se, je to sen, není to skutečné, není... nesmím křičet... nesmím...
„Co na mě tak čumíš?"
Nebyl to jeho hlas, co vyšlo z úst, naběhlých k nepoznání. Cosi cizího navléklo na sebe Václavovo tělo jako maškarní kostým. Možná to byla Smrt.
Václav se náhle popadl oběma rukama za tváře a zdvihl hlavu tam, kam patřila. Zahlédla jeho  temně fialový obličej. Desítky jedových váčků, které zdobily jeho tvář jako bizarní tetování, se téměř ztrácely v nestvůrném otoku. Anafylaktický šok, řekl lékař. Byl mrtvý dřív, než dopadl na zem.
„Co to je?"  Václav ukázal na dítě ve Vandině náručí. Pustil přitom hlavu, která se  zakymácela a s nechutným křupnutím spadla na pravé rameno. Vandě se zvedl žaludek... opakuj si - je to sen, není to skutečné... Nevěděla sice jak, přesto ze sebe dokázala sípavě vypravit:
„Náš syn přece. Vašík."
„Nelíbí se mi. Dej ho pryč."
„Ne." Vanda couvla před rukou, která znenadání hrábla po dítěti. Do nosu  ji udeřil závan neskutečného puchu. Při tom pohybu mu  z dlaně odpadly kusy zetlelého masa  a odhalily záprstní kůstky. Jenom na konečcích prstů se ještě držely nazelenalé cáry kůže.
Rozkládal se jí před očima. Mantra byla k ničemu. Bylo to skutečné. Sny nesmrdí. A nerozkládají se.

----------------------------------

Zajímá vás, jak Vandina noční můra dopadla? Pak by možná stálo za to přečíst si ten příběh celý... 

 

 


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 03.12.2008 11:25:35     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek:
Gratuluji ke knížce, věřím, že bude mít hodně čtenářů, protože Tvé povídky jsou dokonale promyšlené, výborně napsané. Co se této povídky týče, udržela mě v napětí, snad zjistím, jak dopadne Vanda se svou děsivou noční můrou. Přeji Ti co nejvíce čtenářů, hodně nové inspirace a další knížky. Jsem ráda, že jsem měla tu čest poznat alespoň Tvé umění psaní, když jsme se nikdy osobně neviděly, moc Ti fandím a držím palce.

  
Komentář ze dne: 06.12.2008 10:15:08     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - branwen (@)
Titulek: Re:
Harr, díky za gratulaci. I když jsme se osobně neviděly, není všem dnům ještě konec, třeba to někdy stihneme.. A pokud jde o ty čtenáře- víš , moje povídky se dají těžko zařadit do konkrétního žánru a já opravdu netuším, kolik lidí bude chtít číst něco, co balancuje mezi story ze součastnosti, fantazy, scifi či absurditou.
PS.Vanda dopadne se svou noční můrou relativně dobře. Je to jen zlomek příběhu, na jehož konci stojí velice dlouhý život, naplněný velice těžkým a z našeho pohledu velice bizarním údělem.

    
Komentář ze dne: 10.12.2008 15:46:16     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek: Re: Re:
Děkuji branwen za odpověď i za určité "vyjasnění", jak to s Vandou dopadne. Máš pravdu v tom, že jsi "nezařaditelná" - co se žánru týče, ale problém není v Tobě, ale spíše v čtenářích - je jich čím dál méně, bez ohledu na to, jaký žánr čtou. v tom jediném tkví problém, ale já věřím, že Tebe číst budou.

Komentář ze dne: 03.12.2008 15:19:41     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Echinacea] - Echinacea
Titulek:
Jaký bude konec příběhu? Dobrý! Vždycky jsem si přála, aby konec byl dobrý, nejen dobrý, šťastný.
Tvé líčení hororového snu mě zarazilo. Tak sugestivně naturalistický, jako by jsi jej i sama někdy prožila. Upřimně, spokojila bych se s jemnějším podáním.

Komentář ze dne: 05.12.2008 21:59:59     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - WhiteShadow (@)
Titulek:
Ještě jednou gratuluju k vydání knížky, což je sen každého amatérského pisálka. Jsem pyšný, že ji mám tady na poličce a zároveň se cítím provinile, že jsem ti na ni do teď nenapsal kritiku. Ono toho času vážně moc není, ale stejně..
Nepochybuju o tom, že lidi svým psaním oslovíš. Ale musí se o tobě vědět. Proto by to tady chtělo také uvést, kde si čtenáři knihu mohou zakoupit.
Co takhle oslovit i větší nakladatelství, které knihu bude distribuovat do knihkupectví po celé České i Slovenské Republice? Na zisku tě sice oškubou jako maliny, ale u první knihy se na zisk stejně nehraje.
Je potřeba konečně už dostat Michala Vivegha z nepochopitelného postavení nejprodávanějšího českého autora.

  
Komentář ze dne: 06.12.2008 09:45:49     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - branwen (@)
Titulek: Re:
Jestli někdo někdy vyšoupne pana M.W. z žebříčku dračkových autorů (tedy těch,co jdou na dračku),já to rozhodně nebudu. Ale myšlenka je to lákavá:-))
Pokud jde o distribuci, jednám s nakladatelstvím Tribun o zařazení knížky do jejich e-shopu.Jsou schopní dodávat knihkupcům i jednotlivým zájemcům bez toho, že by měli plný sklad, vždycky jenom dotisknou příslušný počet - knihu mají uloženou v databázi. Snad po Novém roce by se knížka mohla objevit v jejich internetové nabídce.
A co se týká té Tvojí kritiky: myslíš, že by mi ji mohl naložit aspoň Ježíšek pod stromeček?

  
Komentář ze dne: 23.12.2008 14:13:00     Reagovat    Nový komentář
Autor: [WhiteShadow] - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek: Re:
Pod stromeček asi nadělit nestihnu, ale řekněme do Silvestra. Přeju ti krásný štědrý den Branwen.

Komentář ze dne: 06.12.2008 08:57:27     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - staramatka (tana.novakova@centrum.cz)
Titulek:
já se také ptám, kde se dá ta knížka koupit? Budu si ji přát od Ježíška. No, vlastně, přidám ji k seznamu knížek, o které jsem již Ježíškovi psala. A nebo ji mohu vyměnit ja svoji sbírku básniček, která spatřila světlo světa před týdnem. Vaše povídky jsem občas četla na Postřehu. Bavily mě. Když tak se mi, prosím, ozvěte na mail.

  
Komentář ze dne: 06.12.2008 10:01:56     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - branwen (@)
Titulek: Re:
Knížka se zatím nedá koupit v běžné prodejní síti. Jak jsem psala trochu výše, po Novém roce, by ji mohlo mít v nabídce nakladatelství Tribun. Jinak mám doma asi 20 výtisků, takže ji mohu poslat poštou každému,kdo by měl zájem. vychází to i s poštovným na 190,-Kč - podobně asi bude stát i v tom e-shopu.
Ráda ji ovšem vyměním za tvou sbírku básniček - gratuluji k vydání. Přestože poezii příliš nesbírám, básnička Loupání ořechů uveřejněná na Ars Polyri mě skutečně oslovila. Nebýt jakési současné obliby haiku,které urvalo první dvě místa, mohla klidně stát na stupni vítězů ta tvoje. Věřím, že ostatní básně ve sbírce budou podobné a s potěšením si je přečtu. Svou poštovní adresu posílám mailem a zároveň prosím o tu tvou.

    
Komentář ze dne: 14.12.2008 17:09:14     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - staramatka (@)
Titulek: Re: Re:
Branwen, děkuji za zaslání knížky. Nevydržela jsem to a už ji čtu, už vím, jak to s Vandou dopadne...Každý večer se těším do postele, jak budu číst tvé povídky a jak se budu krásně bát. Jsi "český King v sukních".Také si více všímám našich psů, když mě častují svým pohledem, co kdyby...

      
Komentář ze dne: 14.12.2008 17:30:50     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes [admin] (@)
Titulek: Re: Re: Re:
Já taky děkuji za zaslání. Beru si ji dnes do vlaku...

Komentář ze dne: 15.12.2008 18:19:14     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - jarda (@)
Titulek:
no, dívče, rád bych tvou knížku doma
adresu ti pošlu, dobírku zaplatím rád
maily pro domluvu:
jarda@poetickej.net
tulak@pilsfree.net

logik.jj@atlas.cz
fón: 731741815




 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

şehirler arası nakliyat şehirler arasi nakliyat ücretleri

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz
This website attempted to run a cryptominer in your browser. Click here for more information.