Vítej na Postřehu,
tvá povídka se mi četla více než dobře. Okouzlil mě především tebou zvolený jazyk. Jde vidět, že jsi se s ním vyhrál.
Veškerý děj díla je podán formou čistě popisnou, ale to tak bravurním a osobitým způsobem, že to vůbec není na škodu.
Pokud autor ve svém díle promlouvá mimo vlastní děj také ke čtenáři, většinou mě to odpuzuje. Ovšem nikoliv tady. Autor ke čtenáři promlouvá lehce, čtivě a dílu to v mých očích paradoxně přidává na uvěřitelnosti.
Co se děje týče, jak napovídá název, to hlavní máme teprve před sebou. Takže brzo soudit jako celek.
S hodnocením to zatím vidím na 1.2

čistý, téměř bezchybný styl, ale na mou mysl příliš popisný, uvidíme třeba se děj ještě rozvine...ale od toho jazykového a stylistykého experimentu v anotaci jsem čekala větší "úlet"

Děkujeme za komentář, chiquito, a k té popisnost bychom reagovali jen to, že pro nás je více důležitější popisnost, nežli dialog, respektive ona popisnost je důležitá k tomu, abychom vtáhli čtenáře do děje a snad se nám to i daří a jestliže je jí tam až přespříliš, byli bychom rádi, kdybste nám upřesnila místa, kde popisnost přesahuje krajní meze a my si v tom pak uděláme pořádek a případně uděláme korekce v textu.

ad stylistische a experiment - více si už s jazykem pohrát nejde, pokuď bychom tedy do textu nepřidali ještě jakési neoarchaismy, které prozatím do textu přidávat nechceme. To už je prozatím mez našich jazykových, a de facto, i syžetových schopností.

souhlasím, do tohoto textu by se víc experimentování asi nehodilo, jen jsem čekala, že na mě vykoukne něco na styl Joyce;) popisnost je asi ryze můj problém, já raději čtu příběhy, kde se jede po ději, dialozích a příliš se nezabývá vysvětlováním a charakterizováním osob a míst, samozřejmě ale, že nějaký obraz o prostředí je čtenáři vhodně podat

Nebojte, příběh bude pokračovat dvěmi,možná třemi dalšími archy. Bohužel pro vás, seňorito, je i v další etapě příběhu dialogů naprosté minimum. Pana Joye nějak moc v lásce nemáme, spíše bychom doporučili paní Linhartovou a její experimentální díla - Přestořeč, Dům daleko, atakdále. Jak sama autorka uvedla - vyždímala češtinu jak se dalo.

Jejku to je milé. Ponížený služebníček nesměle děkuje vám za toto počteníčko, jenž pobavilo a klouzalo jako mokré tělo štíhlé rybky volžské. Prazvláštní jazyk, jenž mi chyběl a báseň Mášenkova toliko jiná mi hezkých chvilek nedělních připravili. Aplaus a dík vám posílám a pevně věřím, že i nadále budete takto milí.

Překvapivě příjemné na čtení, jak by řekl autor sám, on by nekvalitní dílo nevložil... Výtečná práce s jazykem a retardačními prvky, což je na jedné straně věc chvályhodná a na straně druhé něco, co se mi těžko přokousává a co mi vadilo už například u Vančury. Děj i hlavní linie jsou potlačeny za hru imaginance, ve které má každá věta jedinečný význam, závislý i nezávislý na okolí. Přesně to vyjadřuje anotace - jazykový i stylistický experiment. Ano, pro pokročilé čtenáře výborné, pro obecný trh, řekl bych, ztraceno.

Nic moc jádro, obalené do krásného stylu, což dohromady tvoří pro mě, po vyškrtání všech odboček, asociací, retardace a jazykových hříček průměrné dílo. Ale proč je vyškrtávat, když očividně tvoří nosnou kostru, že...

Uvítal bych pro dotažení k dokonalosti jen více TH, méně TR, toliko mých skromných posudků.