Prázdno v hlavě? Myslíte, že je to špatné? Bojíte se, že ho tam někdy máte? To je v pohodě. Když si totiž říkáte, že ho tam máte (čili že tam nic nemáte), tak si tím vlastně uvědomujete, že tam nic nemáte, a to už něco je. Takže tam úplné prázdno nemáte. Kdybyste měli, to byste se cítili uvnitř úplně jinak. Pohlédněte například na zástup primitivních živočichů, kteří ani nevědí, že oni sami existují, možná si ani neuvědomují, že existuje nějaký svět a vlastně existence sama vůbec. Neschopní jakéhokoli přemýšlení a poznávání… a spokojeně si poskakují, pobíhají, nebo bezstarostně spí, naprostá pohodička.
   Jenže, ani oni tam nemají úplné prázdno. A i kdyby nějaký živočich prázdno v hlavě skutečně měl, i tehdy se v tom dá najít „něco“. Můžeme na to ukázat, můžeme to cítit a vidět, tím, že si řekneme nebo pomyslíme: „tady prostě nic není“. Můžeme to pojmenovat, toto je „nic“. Aspoň v jazyce českém, tři písmena: „N“, „I“, „C“. A to není všechno, na takový nicotný pojem se někdy obtěžujeme zavádět i slova s vícero písmeny, „prázdnota, prázdný, nicota, nicotný, žádný“, a další. Jiné jazyky se takto obtěžují i jen na samotné nic: „Nothing, nichts, rien, ne rien...", jestli ještě umíte jiný cizí jazyk, doplňte si. Slov vyjadřující tento pojem a jeho obměny je daleko víc, hromada. S přihlédnutím k tomu, že teoreticky může být nekonečně mnoho jazyků, máme těch slov ještě mnohem víc, no, tedy nekonečně mnoho. Máme slovo (slova), pojmenování něčeho, co vlastně vůbec nic není. K čemu to všechno? Pojem ničeho se dokonce objevuje i v teorii čísel, v matematice vůbec: „Nula“. A přitom nula má ve spoustě věcech, spoustě matematických operací významné a jedinečné místo. Zkuste jí třeba vydělit nějaké nenulové číslo.

   Kde všude ještě „nic“ máme hledat? Není náhodou souběžně všude tam, kde uvažujeme „všechno“? Jenom jako zápor k dané věci, čili „všechno to, co není danou věcí“. Dobře, co je třeba „netužka“, soubor všech věcí, které mohou být vším možným, jen ne tužkou? Sem jistě zahrneme všechny možné hmotné předměty, jaké se v tomto vesmíru (a i v jiných, jestli existují) nacházejí, a žádný z nich není tužkou a nemá s ní moc společného. Jenže jak určíme, že daný předmět skutečně není tužkou? Patří sem i např. samotná tuha v ní? Je sice nedílnou součástí tužky, ale tužka samotná to není. A co takové předměty, jež jsou skoro tužkami? Toto bude lepší uvést na příkladu třeba „neautomobilu“. Je jím automobil teprve ve výrobě, nekompletní, ale už s dostatečnými základy, kde zbývá vyladit jemné detaily? Hranice je velmi tenká a složitá, a abychom mohli definovat „nepředmět“, musíme si zkrátka dohodou zvolit, jak na to. A mimoto, zde jsme „nepředměty“ vybírali jen z hmoty. Můžeme je rozšířit o formy energie (i když ta je, jak už před sto lety ukázal Einstein, vlastně totéž, co hmota), o informace a abstraktní pojmy. Například samotný pojem „tužka“ jistě není fyzickou tužkou, to dá rozum. Ale tužku přímo označuje a je s ní tak nerozlučně svázán, ne? Začíná se to ještě více komplikovat.
   Čili, „nic“ je „nevšechno“, podle toho, co jsme si teď řekli o tom, když před slovo dáme „ne-“. Vždy si musíme určit, dohodnout se, na základní, již se říká univerzální, množině, ze které vybíráme, ze které zápor tvoříme. Např. se pohybujeme v oboru celých čísel, a máme vlastnost, která pro žádná z těchto čísel neplatí. Běžně pak řekneme, že „žádná“ čísla ji nesplňují. Ale třeba pro nějaká jiná čísla, která nejsou celá, vlastnost platit bude.

   Abych to tak shrnul, i vše, co jsem napsal výše, bylo jen výsledkem činnosti mého mozku, ve kterém probíhaly nějaké procesy, mezi neurony a dalšími buňkami problikávaly různé elektrické a chemické signály, atd. Pracoval jsem s různými pojmy, slovy, větami.

<!--[if !supportEmptyParas]--> <!--[endif]-->

   Holt, takto je to se vší nicotou, se všemi prázdny, na které kdy člověk může přijít. Když na to myslíte, není to prázdno, není to „nic“, je to „něco“. „Nic“, „nicotu“ prostě nevymyslíte. Ani nevycítíte. Ani nevymeditujete nebo co vše ještě podivuhodná lidská mysl může provádět. To vše je pořád NĚCO. Pokud chcete dosáhnout opravdu ničeho, tak nevím, jediná cesta bude asi nic nedělat, na nic nemyslet, nic necítit, atd. V podstatě byste vůbec nemohli existovat a s vámi by nemohl existovat celý ten obrovský, gigantický, (možná) nekonečný vesmír. Ovšem, pokud je „nic“ něco, čeho byste měli dosáhnout, tak také neplatí, že to je nic. Už jen proto, že toho dosahujeme. „Ničeho“ se dosahovat nedá. Nic prostě není nic.