Jednoho dne se probudíme a na světe nebudou žádné peníze. Padne věčná tma, mor rozletí se světem, a jasné bude jen to, že kolo osudu se jednou a provždy otočilo.
mikropovídka o 100 slovech (můj osobní recept, jak se donutit přemýšlet o každém jednotlivém z nich)
Ozvalo se neznatelné cinknutí, když mi Bůh vdechnul život. Ptáci na chvíli ztichli a pak zase zašvitořili ve větru. Žilami začala proudit krev a duší myšlenky. Otevřel jsem svá malá očka a zamrkal vstříc veselému Slunci.
Přede mnou se vznášel On, zavěšený na neviditelných strunkách. Byl krásný a vznešený, popsat slovy jsem ho ani v nejmenším nemohl. Zvědavě jsem se k němu naklonil s nevyslovenou otázkou. Nic neříkal a já tiše vyčkával, až mi dá jméno.
Pojmenoval mne a já si uvědomil kdo jsem.
Jsem Skřítek Penězožrout a mé jméno je můj úděl.
Svět už nikdy nebude stejný.
Mám hlad.
