"Snad největší cena poezie spočívá v tom, že znamená čestné setkání s pravdou, která nás přesahuje v čase i prostoru."
Jaan Kaplinski
Jaan Kaplinski se narodil 22. ledna 1941 v estonském Tartu jako syn Poláka a Estonky Vyrůstal bez otce, který byl vězněn a popraven během první sovětské okupace Estonska (červen 1940). Ovšem se slovanskou houževnatostí dokázal vystudovat univerzitu v Tartu obor strukturální a aplikovaná lingvistika a později zde působil ve výpočetním středisku. Nepopiratelně se stal básníkem, který je aktuální i v dnešní době a jeho verše osloví jakoukoli generaci a je překládán do mnoha světových jazyků.
Se svojí prvotinou, Stopy v prameni, se představil mezi básníky v roce 1964. Již první sbírka naznačila směr jakým se Jaan Kaplinski ubíral i později. Tradiční estonská poezie soustředěná na evropskou kulturu pro něj byla sice zajímavá, ale ne tolik jako poezie východní až orientální. Nejvíce ho lákala svým filozofickým přístupem k poezii a prolíná se s pozdějším zaměřením Kaplinského na univerzalismus, kde východní kultury spatřují podstatu v konečnosti člověka a nekonečnosti světa, ale kultury evropské se snažily za každou cenu potvrdit pravdy jejich rozebráním a zbavení celistvosti. Jaan Kaplinski nezůstával u jednoho přímého směru, který jej jako básníka naplňoval, ale experimentoval s dalšími básnickými prvky, které komponoval do, již zaběhnutého, stylu. To se projevilo v aplikaci přírody a ekologie do veršů. Ukázkou je jeho sbírka z roku 1967 Z prachu a barev. Právě tou
Jaan Kaplinski přibližuje estonskou přírodní lyriku. Třetí sbírka z roku 1972, jenž nesla název Bílá čára nad Vôrumaa nastal opět Kaplinského přerod, tentokráte formální. Začal se soustředit na miniatury a mnohdy na haiku. Však toto krátké období krátkých básní bylo přerušeno dalšími knihami z let 1976 - Já pohlédl do okna slunci a 1977 - Růst nových kamenů, ve kterých se projevil splývavý volný verš roztažený mezi prostorem, časem a estonskou přírodou. Mluvíme-li o poezii Jaana Kaplinského nelze přehlédnout rozmanitost jeho veršů a touhou po experimentu to vše spojené pod hlavičkou filozofie.
Okrajově je spojen tento básník, filozof, prozaik a esejista s politikou. Myšlenkově vždy sympatizoval s levicově zaměřenými liberály a protestoval proti sovětské anexi vůči Estonsku. Po rozpadu Sovětského svazu vstoupil do politiky a stal se členem Estonské sociálně demokratické strany a v letech 1992 - 1995 členem parlamentu.
Vydané sbírky Jaana Kaplinského:
Stopy v prameni (Jäljed allikal, 1966)
Z prachu a barev (Tolmust ja värvidest, 1967)
Bílá čára nad Vôrumaa (Valge joon Vôrumaa, 1972)
Já pohlédl do okna slunci (Ma vaatasin päikese aknasse, 1976)
Růst nových kamenů (Uute kivide kasvamine, 1977)
Ukázky z tvorby:
***
prastaré zrcátko
zajiskří do
tváře od polní cesty
čtyři muži s puškou honili
škarpou
sousedovic chlapce slunce
se lesklo
ve sněhu ve stružkách na
bodlech
stejně ostře
ach chlapci kterých
se dotýká
křídlem smrt
vlaštovčí
výkřik jako
švih srpem
ráno raníčko do
jejich tváře
jací to jsou nepřátelé
vystřílené patrony
odpraví odpor ani
omylem
se nikdo z nich nevzbudí zpátky k životu
nízko skloněný nad
klasy
modrosrp vlaštovčího
křídla
už za křovisky už
za společným hrobem
už za věčnou
slávou
zvěstuje cesty
větrné
a věčný spěch
dokud křídla
nesou dokud
křídla křídla
Já pohlédl do okna slunci
Jedenkrát
dřív než přijde sen připomene nám to
všechno co stojí za víru dosud někde je
les ještě šumí šeptem a nezradí
v Kambje zavýsknou sýčci
křídla zvedají stíny a živoucí vítr
Bílá čára nad Vôrumaa