Do lží těch schovaných,
za mraky z mraků,
kde nepadá sníh,
on postrádá křídla draků...

...která by jej odnesla zpět,
ne, však on lhal,
a ta všech lží změť,
...ještě jí pomáhal.

Je tolik k smíchu,
a nemá křídla dračí,
lhal - to nejvíc z hříchů,
na jeho srdci stále tančí.

Že všechno je stejné,
tvrdil, že stále dokola,
horký oheň obejme,
a pomoci se dovolá.

On ale volal nahlas a víc,
křičel a draci nepřišli,
prosil z hrdla, z plných plic,
s ohněm v tlamě jej obešli.

Sám zůstal za mraky,
a lži jen z vysoka vidí,
přišel o své draky,
a je pryč ze života lidí.