|
<<
Březen
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | | | 1 |
2 |
| 3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
| 10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
| 17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
| 24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
| 31 |
| | | | | |
|
Stránku si právě čte 16 lidí.
|
|
Komentáře
ke článku: SKOLDOVI
(ze dne 19.06.2007, autor článku: GreenEyes)
|
Komentář ze dne: 17.06.2007 11:03:21
Autor: Pavel Kotrba (koziii@seznam.cz)
Titulek:
Tuto báseň musím hodnotit ze dvou stránek.
1) jak vypadá a jak se prochází po světě
2) co znamená přímo pro mě
1) je tu poznat vliv prózy, přejít od prozaických útvarů do volného verše není níc lehkého a mohlo se ti to jevit jako jednoa to samé, není tomu tak, tam, kde jsi mohla použít básnické obraty jsi dala věty velmi vhodné pro povídku, tím nechci říct že epičnost básni škodí (ale ani ji nezvedá výš) prostě co se týká básnické skladby - nijak se mě nedotkla... 3,9
2) ...avšak sdělením o osobě, která je mi též velmi blízka, hlavně tím že nemlčí a řekne, co si myslí, a také svou poezií, a tím pádem nemůžu báseň nechat ladem skladem ale musí ven...za tutto stránku hodnotím 1,8
|
Reakce na komentář
""
************** * **************
SKOLDOVI
Anotace: jak se nepíší básně
V roce 2005 to byl můj první pokus o volný verš
V roce 2005 to byl můj první pokus o volný verš. Přes svůj
přetrvávající kladný vztah ke Skoldovi vím, že dnes bych na tomto díle
mnohé změnila. Neudělám to, protože … Je to jak s dítětem – jednou
ho porodíte a máte ho rádi takové, jaké je. Takže očekávám, že si
všimnete vad, jichž jsem si vědomá. A možná i těch, které jsem
přehlídla.
Zahlédla jsem ho poprvé -
černá stuha nad bolestně zvědavým pohledem jeho očí -
všechny nervy v mém těle na chvíli ztuhly
a pak se rozechvěly,
jako jemné struny, jichž se dotknul smyčec nadaného houslisty...
Vidím ho, jakoby to bylo včera:
stojí na pódiu a má nadání
říkat ta sametová slova,
o nichž pak psal, že se dnes nenosí...
Černé hedvábí jeho vlasů
vlaje v zakřiknutě nevěřící mlze podzimního večera.
A on se chvěje uprostřed tohoto chladného světa,
nevěda zda je prokřehlý ze zimy či z vlastní útlosti,
anebo kvůli zhasínajícímu plamínku naděje na návrat zatoulané lásky...
A v té své rozechvělé prokřehlosti píše překrásné verše...
O ztracené vzdálené ženě,
o panenském studu jitřních červánků,
o tichu zmateném zvukem jeho - básníkových - slov...
O pavučinách naděje, jež pletou vzpomínky
z jemňoučkých nití nejvzácnějších a nejdražších citů,
schovaných v tajných schránkách
na samých dnech naších duší,
a o dnešních pochmurných dnech,
přetrhávajících tyto přenádherné pavučiny
bez ostychu a lítosti...
O tajuplných cestách maringotek,
projíždějících mrazivými rány
podivnými polorozpadlými liduprázdnými městy,
kolem jezer,
po jejichž zrcadlových površích
se ve svém věčném rituálním tanci
plouží sněhobílé labutě, podobné křehkoštíhlým baletkám...
O promlčených soudech,
v nichž rozhodovali slepí a hluší soudci bez srdcí a svědomí,
a soudní síně byly plné jásajících zvědavců,
toužících se dozvědět, či hlava bude sťata jako další...
A když tam i teď tak stojí -
celý černý na pozadí černého brokátu noci,
posetého flitry vzdálených hvězd,
sám je jednou t těch hvězd -
leč černý, ale ovinutý třpytivým závojem své poezie.
|
Zobrazit článek SKOLDOVI
|
|
