Do soutěže bylo zasláno celkem 204 děl od 62 autorů. 38 autorů (112 děl) soutěžilo v kategorii do 25 let a 24 (92 děl) v kategorii do 35 let.

Skrze semifinále postupilo k hodnocení poroty 41 děl.

Semifinále probíhalo v průběhu zasílání soutěžních příspěvků (hrubá selekce) a po jeho skončení 31. května a 1. června 2008 (definitivní výběr děl pro postup do finále, hodnotili Milan Bátor a Richard Vacula).

Informace o semifinále

Tento text byl směřován porotě soutěže:
Soutěž nemá absolutního vítěze. Záměrně se u porotců nerozlišuje bodové ohodnocení prvního, druhého a třetího místa, protože tyto příčky bývají často velmi vyrovnané a není účelem našeho hudebního projektu určovat v hudbě nějakého vítěze - myslím si, že ani není správné vytvářet nějaká jednoznačná umístění. Nakonec rozlišujeme soutěžící pouze na postupující a nepostupující autory. Ti postupující vytváří ze svých skladeb jedno
gramofonové album. A to je výhra pro všechny bez rozdílu stejná. Porotce ve svém případném slovním hodnocení pochopitelně může uvést, kdo ho zaujal nejvíce. Někteří z Vás měli pochybnosti, jestli dokáží spravedlivě ohodnotit soutěžní díla. Tím se netrapte, oslovili jsme Vás, abyste vybrali díla, která se líbí Vám, ne která by se možná mohla líbit někomu jinému. Počítáme s hodnocením subjektivním. Soutěžící i nás zajímá Váš názor. Porota je vícečlenná, na jednom hodnocení tedy nestojí.

Při výběru děl do finále jsme se zaměřili na text (stupidní texty někdy degradovaly poměrně zdařilou hudební stránku, přeci jen projekt pořádá literární časopis...), v případě zpěvu na intonaci, artikulaci, frázování, vcítění a vlastní styl (popíková hekání mezi slovy nás taky trochu děsila). Hodnotila se také technika hry na nástroj, rytmika - kolísání tempa, nevhodná skloubení rytmů, souhra či nesouhra nástrojů ve skupinách. Tam kde jsme vycítili vnitřní nesoulad nástrojů, opět došlo na vyřazování. Zabývali jsme se i kompozicí samotnou. Má-li skladba nějaký vývoj, nebo se (ve většině případů) jedná o několika taktovou uzavřenou smyčku s nekonečnou repeticí. Přináší-li skladba svůj vlastní projev, nebo jde o pouhou snahu někoho napodobit.

Pravidla hodnocení poroty (finále)

- Vybíráte libovolný počet děl na autora (ve finále jsou maximálně 3 díla jednoho autora).

- Maximální počet nominovaných děl je 14, pokud Vás jich zaujme méně, nechejte zbylé pozice prázdné.

- Technická úroveň záznamů nehraje roli. (Nahrávání proběhnou po skončení hodnocení.)

- Soutěž není žánrově omezena. Není podstatné, zdali se jedná o folk, jazz, ale jestli je dílo zajímavé.

- Skladby nominované na prvních třech pozicích získávají 3 body.

- Skladby nominované na čtvrté až deváté pozici získávají 2 body.

- Skladby nominované na desáté až čtrnácté pozici získávají 1 bod.

- Hlavním identifikátorem skladby je soutěžní číslo, název není při nominacích nutný.

- K nominacím můžete připojit také slovní ohodnocení.

- Časový prostor pro hodnocení a jeho odevzdání - 4. 6. - 30. 6. 2008.

Porotci díla vybírali ve svém soukromí, nezávisle na sobě. Své nominace mohli s kýmkoli konzultovat. (Tedy i mezi sebou, pokud se navzájem znají.)

Skladby vybrané v semifinále k hodnocení poroty

Kategorie do 25 let

Kategorie do 35 let

Složení hodnotící poroty

Zástupci médií:
Hudební redakce Českého rozhlasu 3 Vltava – Ivana Radechovská, Kateřina Andršová
Hudební redaktor Radia Proglas – Milan Tesař
Hudební publicista MusicZone.cz – Petr Vlasák

Zástupce ZUŠ:
ZUŠ Kravaře ve Slezsku - Dana Pešková (klavír, skladba)

Zástupci české hudební scény:
Dagmar Voňková-Andrtová
Znát dávní pohané kytaru, hráli by na ní určitě jako Dagmar Andrtová-Voňková. Překotně trhavě, v touze vykřičet se, vytěsnit ze sebe žal i nezvladatelné emoce nebo naopak sotva slyšitelně, jemnými dotyky rozeznívat struny, jako když se trhá pavučina a kolébat tak sebe i své blízké, ale i právě příchozí. Bez jakýchkoliv pravidel, z hloubi své duše a v sounáležitosti s vlastním rozpoložením. O tolik obdivovaném hráčském stylu připomínající hlasovou nezkrotnost Meredith Monkové, kdy zpěvačka škrábe po strunách nehty, buší do nich pěstmi, tlumí je dlaní nebo natahuje na samou mez, leccos naznačuje i jeho příchod na svět:"Začalo to tím, že už nějaký čas jsem byla sama. Seděla jsem doma, čučela do zdi a myslela na lidi, které mám ráda, ale byli někde jinde. Byla to špatná doba. Přátelé mne dost opustili, hlavně ti, co jsou s člověkem ve chvíli úspěchů, na výsluní. Došlo to tak daleko, že jsem se lidí úplně bála. Sáhla jsem po kytaře. A jako se někdo třeba znovu naučí chodit, tak já se znova naučila chodit rukama po kytaře. Byla to vlastně taková náhrada za člověčí dotýkání a vyplynulo to samo", vysvětlila kdysi v jednom rozhovoru.

Těmi přáteli byli i Hutka s Třešňákem, folkoví druzi ze Šafránu, vyštvaní estébáky za hranice. Jezdila za nimi do Prahy do Čáslavské z Krkonoš, kde se coby nedostudovaná učitelka živila i jako servírka nebo uklízečka. Už ale jako známá klubová písničkářka a vítězka několika folkových festivalů. Když ji pak v roce 1976 vyšla vůbec první nahrávka její kariéry, singl Chlapci na horním konci / Holoubek, nazval ho Petr Dorůžka "jánošíkovským blues" a jinak ostražitý hlasový odborník Leo Jehne ve své recenzi napsal:"Dáša Voňková dokázala neuvěřitelné. Spojit tradiční půdorys našich lidových písní s vynalézavým, zajímavým, obtížným a skvěle zahraným kytarovým doprovodem a sloučit tradice našeho folklórního vokálního projevu se soulovým výrazem a takřka beatovým drivem."

Stačila se ještě mihnout televizním pořadem Písničky pod rentgenem, připravovaném a uváděném Františkem Horáčkem a pak na dlouhých sedm let zmizela ze scény. I to k ní patří. Světská sláva pro ni totiž odjakživa představovala pověstnou polní trávu.
Zdroj: http://www.world-music.cz/content.php?akce=view_artist&idcper=33, Jiří Moravčík

Iva Bittová
Narodila jsem se v roce 1958 do muzikantské rodiny na severní Moravě v Bruntále. Maminka Ludmila, narozena ve slováckém kraji, byla učitelkou v mateřské škole a svůj čas věnovala zejména rodině a zpěvu. Tatínek Koloman Bitto, narozen na jižním Slovensku, kde se v době jeho dětství mluvilo převážně maďarským jazykem, byl tělem i duší muzikant hrající na mnoho nástrojů – nejvíce vsak na kontrabas a cimbál, kytaru a trumpetu. Jeho povoláním byla hra na kontrabas v divadelnim orchestru v Opavě a později také v Rozhlasovém orchestru lidových nástrojů v Brně. Věnoval se klasické i lidové hudbě a v tomto duchu jsem s mými dvěma sestrami vyrůstala. Starší sestra Ida se věnuje zpěvu a vede mezinárodní školu hlasu v Bystré u Poličky. Její workshopy získaly jméno v celé Evropě. Založila také nadaci pro romské děti Miret. Mladší sestra Regina vede dramatické kroužky v Luhačovicích.

Tatínkova nemoc v jeho padesátém roce života mu zcela znemožnila pokračování v jeho tvorbě a práci. Po jeho předčasném odchodu jsem se rozhodla převzít po něm muzikantskou štafetu a věnovat se naplno hudbě. Po přípravě v lidové škole umění v oboru housle a balet jsem byla přijata na Konzervatoř v Brně, kde jsem studium ukončila maturitou v oboru hudebně-dramatickém. Již od prvního ročníku se mi naskytla příležitost působit jako herečka a zpěvačka v avantgardnim divadle Husa na provázku v Brně. Cením si této velké zkušenosti, divadlo jezdilo se svým repertoárem po celém světě. V době studií jsem získala několik filmových rolí a některé velmi sporadicky přijímám dodnes. Natočila jsem několik rozhlasových i televizních snímků. Později, při práci v divadle a v době tatínkovy nemoci, se mi vrátila touha hrát opět na housle, a proto jsem navázala spolupráci s profesorem Rudolfem Šťastným, který byl tehdy primarius Moravského kvarteta. Do soukromých hodin docházím průběžně dodnes. Housle se staly mým životním hnacím motorem a důležitým průvodcem mou cestou životem, neboť stejně jako hra na tento úžasný nástroj vyžaduje přísný řád, tak i mé hledání a přístup k práci vyžaduje maximální píli.

Po 17 letech života v rodinném domě v Lelekovicích u Brna, kde jsem osm let vedla dívčí pěvecký sbor Lelky, jsem se rozhodla dočasně prestěhovat do Spojených státu do údolí Hudson Valley ve státě New York, kde vprostřed přírody vznikají nové hudební podněty.
Mam dva syny: Matouše (1982) a Antonína (1991). U mladšího z nich se rozvíjí hudební nadání, a tak již vzniklo naše společné koncertní duo.

Prošla jsem mnoha hudebními žánry od alternativy přes jazz, rock, klasickou hudbu včetně hostování v opeře /role Dony Elviry W.A.Mozart/. Dodnes se hledá pojmenování mého hudebního jazyka, který je pro mnohé naprosto originální. Mé skladby a kompozice vznikají z podnětu všedního života. Důležité je ticho a ničím nerušená pozitivní atmosféra, která se do hudby vtiskne.

Housle mne provázejí a usměrňují celý můj život, obtížná technická cvičení mi dodávají řád, jistotu, a odhalují mé vnitřní pochybnosti. Jsou zrcadlem mých vnitřních snů a představ, které nesnesou povrchnost. Má komunikace je založena na vibraci a rezonanci zvuku houslí a hlasu. Jejich souzněni mne vede k dokonalosti, i když vím, že cesta k ní je nekonečná.

Pavla Milcová
Denně jsem na začátku...
"... a je to tak v pořádku. Netrápím se tím, jestli mi někdo hází klacky pod nohy, nebo že mi někdo nechce rozumět, koneckonců to je zase jeho věc. Snažím se okolí neobviňovat. Nevím, jestli jsem cílevědomá, ale jsem si vědoma cíle, to jo" ,přiznává Pavla Milcová, zpěvačka s podmanivým dívčím hlasem, která ve svých písničkách s nenucenou velkorysostí rozhazuje plné hrsti nápadů a třpytivých střípků nálad, s kterými by jiní úzkostlivě šetřili. Zpěvačka, jejíž jméno se už několik let v hudebních kuloárech vyslovuje se stále větším respektem a které, zejména díky albu Pavla Milcová & Tarzan Pepé z roku 1998, dobývá i stále širší povědomí. Zpěvačka, která by si snad podle ustálených pravidel a zvyklostí zasloužila přídomek "alternativní", nebýt její bezbřehé hravosti a nenucené lehkosti, kterými tuhle zádumčivou a mnohdy sebeadorující škatulku obrací dnem vzhůru.
Zdroj: Muzikus 11/2000, Ilja Kučera ml.

CD Pavly Milcové:

1. Benighted (Zastižený tmou)- s One Off 1995

2. Pavla Milcová & Tarzan Pepé - Indies Records 1998

3. Apollo 14 - BMG 2003

4. Mentolový Král - Lampion Records 2006

Texty ještě napsala:

Anetě Langerové - Spousta Andělů, Delfín, Skvělej nápad -2004

Vlastovi Horváthovi - Dýchej dál - 2005, Do peří nefoukej, Duše, Coming Home, Zoufale sám,

Neumí lhát,2006

Marii Rottrové - Medonosná 2007

a dětem - Odpolední ukolébavka, Osel je kapelník...

Scénická hudba:

1994 - Národní divadlo Praha, Vyhnanci - James Joyce, v režii Michala Dočekala

1997 - Divadlo Dagmar, Karlovy Vary, KRÁLOVNA DAGMAR, rež. Aleš Bergman

2005 - Městské divadlo Brno, Romance pro křídlovku, režie A. Bergman

2006 - Labyrint světa a ráj srdce, Městské divadlo Brno, režie Aleš Bergman

2007 - pracují na hře Moliére, Bulgakov, Moravské divadlo Olomouc, režie A. Bergman

Hudba k filmu: 2004 - Animovaný film HRA, rež. Galina Miklínová

Hrála ve: svém divadle ONE OFF - The Bold Soprano- Ionesco

Catch 22 - Heller, Slavík k večeři - Topol

ve filmu: Mňága a Ždorp - Happy End, rež. Zelenka

zpívá v: TV pohádce: Paní Mlha - hudba Zdeněk Zdeněk

ve filmu Anděl Páně, hudba Miloš Bok, rež.J.Strach

v divadelní hudbě pro div. Ungelt, NA OCET, hudba Zdeněk Zdeněk

Miluje lampy, lampiony, světla a hudbu, která má duši.

V roce 2006 založila vydavatelství LAMPION RECORDS.

Pro ty, kdo mají raději příběhy:

Narodila jsem se a dětství jsem prožila na Divokém západě v Lázu u Příbrami. Na zahradě na šňůře visely často fotbalové dresy a kolem šuměl hluboký les. Z domova jsem odešla poprvé v jednom roce po silnici po čtyřech.

V prvním bandě, na který si vzpomínám, jsem hrála na basovou kytaru, když basista nepřišel a jmenovalo se to Satori Blues. Pak jsem odjela do Prahy- čeština, angličtina FF UK (11let).
Se skotským lektorem jsme založili skotský band v Praze. Okamžitě jsem se zamilovala do této hudby, pro mě naprosto průzračné. Později jsme založili i anglickou divadelní společnost nazvanou ONE OFF a hráli jsme v Praze a v Edinburghu (The Fringe Festival).

Později jsem odjela na rok do Glasgow, kde jsem se zabývala lingvistikou, ale taky sama sebou - koupila jsem si kytaru, začala psát písničky v angličtině, hrála jsem na festivalu v Edinburghu, kam jsem přizvala Vladimíra Mertu. Hodně jsem se toulala, fotila a fotografie jsem použila na obal svého prvního alba. Pokud se vám líbí, mám radost. Ty fotky mi v Loděnicích trochu spekly, ale až uslyšíte název alba, pochopíte, že to tak mělo být.

Album jsem natočila v Praze v roce 1993, spolu s kytaristou Járou Novákem a kapelou ONE OFF, kterou tvořili Dennis Lukas (baskytara) a Dalibor Gondík - bicí (slyšíte dobře). Jmenuje se BENIGHTED (Zastižený tmou) a vyšlo až o dva roky později, v roce 1995 kdy jsem si ho vydala sama.

Miluji divadlo, v roce 1994 jsem dostala nabídku na scénickou hudbu ke hře Vyhnanci od Jamese Joyce, v režii Michala Dočekala, pro ND. Práce v divadle byla pro mne krásná a dobrodružná.

V té době jsem už hrála bez kapely, "sama s kytarou" a po krátkém období hraní s perkusistou Pavlem Plánkou jsem potkala Petra Bindera, kytaristu, člověka, šílence, naprosto oddaného hudbě, ideálního partnera pro práci na dalších albech. Stojí za to podívat se na jeho výstižné web stránky: peterbinder.xf.cz Peter hrál v nejrůznějších kapelách, ale hlavně v Naimě a v Binder - Konrád Blues Band a je výborným studiovým hráčem. Po dvou letech práce jsme natočili české album PAVLA MILCOVÁ & TARZAN PEPÉ, které vyšlo u Indies v roce 1998 a za kterou jsme dostali cenu nezávislé kritiky Žlutá ponorka 1998. Lidé si myslí, že Tarzan je Peter, může být, ale hlavně by to měla být úžasná kapela, kterou zatím na živé hraní nemáme. Ale kdo ví, život je perský koberec.

Spolupráce s Petrem pokračuje, hrajeme živě a po CD Apollo 14, které jsme vydali u BMG v roce 2003,

vyšlo již u vlastního labelu LAMPION RECORDS v roce 2006

cd mentolový král

"Jsem Mentolový Král

co na kytáru hrál

a píseň zpíval dál

než je psaná ..."

V roce 2006 jsme s Martinem Zbrožkem vydatně vystupovali v projektu VOICES a v roce 2007 jsme s Petrem Binderem a Jaromírem Honzákem (kontrabas) dali dohromady trio Pavla Milcová & Tarzan Pepé

No a texty a poezii? Psala jsem je vždycky a každému, kdo má co říct, to můžu jen doporučit, nebo jezdit na kole.

MĚJTE SE HEZKY, PAVLA MILCOVÁ
Zdroj: oficiální stránky Pavly Milcové, www.pavlamilcova.com

Varhan Orchestrovič Bauer
Varhan Orchestrovič Bauer, vlastním jménem Dan Bauer (* 21. ledna 1969 , Praha ) je český hudebník, hudební skladatel , aranžér a dirigent . Věnuje se komponování filmové a scénické hudby , v poslední době se vepsal do povědomí české veřejnosti svojí prací na filmu Goyovy přízraky amerického režiséra českého původu pana Miloše Formana , kromě toho se nevyhýbá ani komponování reklamní, propagační a jiné drobné hudby utilitární povahy. Svoji vlastní tvorbu často hraje i nahrává s orchestrem, který založil pod jménem Okamžitý filmový orchestr. Jeho nové pojetí české hymny je s napětím očekáváno uměleckou i laickou veřejností.
Zdroj: Wikipedia

Vladimír Merta
narozen 20.1.1946 v praze. absolvent famu - filmová a tv scénáristika a režie. hudebník, publicista, esejista a spisovatel. nestraník.

v mládí jsem se zabýval malířskými a básnickými pokusy. během studia architektury (člen studentského parlamentu v r.1968, diplom Čvut 1971) a během pobytu ve francii jsem začal skládat vlastní písně. vydal jsem brzy první lp desku u francouzské společnosti vogue. další publikační možnosti byly silně omezeny represivní politikou režimu. na sklonku osmdesátých let mi panton vydal dvojdesku s živým koncertem. s přestávkami jsem vystupoval, publikoval a pokoušel se o vlastní filmařské projekty. (scénář celovečerního filmu opera ve vinici, fs barrandov, režie j.jireš, režie pořadu tak ti ď... věnovanému památce j.ježka a semaforu v lucerně, Čas her, krajiny duše, krajiny těl, saužení lásky v ateliéru, režie t.rózewiče - kartotéka v ypsilonce). Člen osa, pracoval jsem dva a půl roku jako člen výboru - vedoucí analytické skupiny, která sledovala metody rozkrádání na půdě svazu. zakládající člen evropského kulturního klubu, za který jsem se zúčastnil setkání sítí evropských kulturních sítí v irsku v roce 1992. psal jsem podněty pro ministerstvo kultury, Čt, úvahy a reflexe pro ln, reportéra, mf dnes, ad, jonáš, sborník folkloristických studií národopisné aktuality, fotografoval a účinkoval ve strážnici. během osmdesátých let jsem psal a režíroval animované filmy.

od roku 1991 vydávám ve vlastním nakladatelství ARTeM knihy a zvukové nosiče. doprovázím soubor mišpacha (dvě cd), janu lewitovou - (cd sefardské inspirace), píšu scénáře a realizuji dokumentární pořady, většinou s hudebním a humanistickým zaměřením. (divadlo světa mezi ploty, chci bejt černej, tajná řeč těla, mišpacha je rodina). uváděl jsem přímé přenosy z kavárny paseka. Účastním se dobročinných akcí a koncertů (nadace tolerance, pro patria, lapis et lucis, nadace kaple ctibora turby). dělám scénickou a filmovou hudbu, píšu náměty animovaných filmů, zhudebňuji verše a pokračuji ve vlastní skladatelské, textařské a koncertní činnosti. (festivaly: american folk life, washington. vancouver folk festival, roskilde, tokyo, chelltenham). kromě folkové a lidové hudby se zajímám i o jejich přesah do soudobých experimentálních žánrů (monoopera ikariána, koncerty a cd s mariánem vargou). multietnickou kulturu a její otázky reflektuji formou rozhovorů a esejů. (spolupráce se slovenskými časopisy mosty, sme). o problémy animace kultury, kterou čtvrtým rokem přednáším na uk - katedra kulturologie, se zajímám dlouhodobě, patří do sféry mých profesionálních i obecně lidských zájmů. se studenty se učíme formulovat názory na úlohu kultury v moderní společnosti, generujeme multikulturní projekty. vedu studenty k vlastní úvaze a kladení fundovaných otázek metodou individuálního přístupu ke studentům, s jakým jsem se setkal během dvou krátkých návštěv na amerických universitách. mé pedagogické zkušenosti se opírají o vedení kurzů pro písničkáře, diskuze a polemiky, které vedu průběžně po celou dobu svého působení na scéně. mohu nabídnout pohled z druhé strany - tedy jak vidí potřebu animace kultury aktivní umělec.
Zdroj: oficiální stránky Vladimíra Merty, www.vladimirmerta.cz

Zdenek Merta
"Přijal jsem účast v porotě studentské skladatelské soutěže, která je prezentována na http://www.gramodeska.com. Velmi mě zaujal duch i energie pořadatelů."

Vít Sázavský
Pražští vysokoškoláci Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský spolu tvořili folkové duo hrající humorné písně (vyhráli soutěž satirických písní Příbramský permoník). V roce 1980 se seznámili se Zuzanou Navarovou, která dosud zpívala se skupinou Výlety z Hradce Králové. Po návratu Navarové ze studijní stáže na Kubě vzniká v roce 1981 Nerez. V roce 1982 Nerez vyhrál Portu v Plzni a Zuzana Navarová získala cenu za nejlepší vokální projev na Vokalíze v Praze. O rok později skupina opět vyhrála Portu a její vítězství na Vokalíze dokumentuje článek Vokalíza značky Nerez v časopise Melodie.

2. polovina 80. let

V roce 1986 vyšlo Nerezu první LP, Masopust. O rok později vydal Zdeněk Vřešťál autorské EP Písničky ze šuplíků. V roce 1988 vyšlo druhé řadové album Na vařený nudli, Navarová se Sázavským napsali hudbu k animovanému filmu Michaely Pavlátové Křížovka a Vřešťál produkoval EP Drobné skladby mistrů, kam shromáždil 12 drobných písniček (většinou kratší než minuta) od různých autorů (Jan Burian, Vladimír Merta, Bratři Ebenové apod.). Roku 1989 členové Nerezu pořádali festival Stará láska Nerez a Vy, při kterém si na pódium zvali spřátelené muzikanty, v listopadu koncertovali ve Španělsku.

Začátek 90. let

V roce 1990 vyšlo třetí (a poslední) řadové LP Ke zdi. O rok později členové kapely vlastním nákladem vydali v omezeném nákladu 1800 kusů demokazetu Co se nevešlo, kde soustředili písně, které dosud nevyšly, v „live“ verzích z různých koncertů. Roku 1992 přišla Zuzana Navarová se sólovým projektem Caribe.
V roce 1993 vyšlo živé CD Stará láska Nerez a Vy, které je záznamem koncertu z 18. března a kromě hostování Jaroslava Nejezchleby jde o koncert samotného hlavního tria. Nerez pak ještě nahráli album koled Nerez v Betlémě, ale už bylo jasné, že se skupina rozpadá. Uspořádali ještě jedno větší turné a koncert v Lucerně 28. dubna 1994, kde hostovalo mnoho špičkových rockových a jazzových muzikantů. Zdeněk Vřešťál začal připravovat sólové album Čím dál víc Vřešťál a Zuzana Navarová spolu s Ivánem Gutiérrezem a Karlem Cábou trio Tres.

Vývoj po ukončení činnosti skupiny

V roce 1995 vyšly v reedici na CD tři řadová LP Nerezu pod názvem Nerez - antologie doplněné o tři bonusy. Tres vydali stejnojmenné CD a Zdeněk Vřešťál pracoval jako producent s Jaromírem Nohavicou. Tato spolupráce vyvrcholila Nohavicovým albem Divné století (1996; aranže Vít Sázavský) a vytvořením Kapely (Zdeněk Vřešťál, Vít Sázavský, Pavel Plánka, Filip Jelínek, Vlaďka Hořovská, Petra Pukovcová), která Nohavicu začala doprovázet na koncertech. Zaznám z koncertů vyšel na CD Jaromír Nohavica a Kapela - Koncert. Poté opět Nohavica vystupoval sám s kytarou, z Kapely ale vznikla skupina Neřež, která začala hrát písně Zdeňka Vřeštála včetně několika písní z repertoáru Nerezu.
V roce 2001 vyšlo CD Co se nevešlo - pozdní sběr, které vzniklo na základech kazety z roku 1991 avšak s digitálním odstraněním šumů. Neřež odehrál několik vzpomínkových koncertů se Zuzanou Navarovou a ke konci roku vyšel výběr Nej, nej, nej. Po smrti Zuzany Navarové 7. prosince 2004 Neřež občas vystupuje s koncertním programem Neřež hraje Nerez.

V březnu 2007 vydalo vydavatelství Supraphon reedici všech tří studiových alb Nerezu s novým masteringem a DVD s klipy a archivními záběry doplněné zpěvníkem.
Zdroj: Wikipedia

Vlastimil Třešňák
Po ukončení základního vzdělání prošel řadou příležitostných zaměstnání a od roku 1968 působil ve svobodném povolání jako zpěvák folkových písní. Byl členem sdružení Šafrán. Brzo si vypracoval osobitý písničkářský styl, postavený na rozložených akordech kytary, a úporném, spíše vykřičeném a vyšeptaném než vyzpívaném zpěvu, především však na existenciálním pohledu zdola. Třešňákovo vnímání skutečnosti zřetelně ovlivnila Skupina 42, jeho poezie je sociálně soucitná, nazíraná od společenského dna, okouzlená lhotákovskou poezií periferie. Je třeba připomenout, že ve svých písních zpracovával tematiku tehdejší oficiální kulturní politikou nadevše žádanou, tematiku dělnickou, jenže ji zpracovával po svém - jako Bohumil Hrabal ve svých prózách (s nímž ho ostatně pojilo hluboké osobní přátelství) nebo jako Josef Čapek ve svých obrazech. Již o jeho prvním albu Zeměměřič Jiří Černý napsal, že je nezařaditelná, osobitá a že po Krylově Bratříčkovi a Mertových Baladách z Prahy znamená třetí výrazný mezník české folkové písně.

Ve vztahu k oficiálnímu režimu byl Vlastimil Třešňák nesmlouvavý a přímočarý. Neměl Krylovu proslulost ani Mertův intelektuální nadhled, nedokázal kličkovat na pomezí ještě povoleného, takže jeho bezprostřednost proletáře z Karlína byla nutně konfliktní. Po roce 1974 mu byla zakázána jakákoliv veřejná činnost (mimo jiné se angažoval v bytovém divadle Vlasty Chramostové a podepsal Chartu 77). Opět byl nucen střídat nejrůznější zaměstnání. Po výsleších u StB a normalizačních represích odešel do emigrace do Švédska (1982), později se přestěhoval do Německa. Po roce 1995 žije převážně v České republice.

Třešňák se vždy pohyboval spíše v okruhu undergroundu. Melodie jeho písní i kytarový doprovod jsou maximálně jednoduché, což vnímatelům umožňuje koncentrovat se na text. Jeho zpěvácká interpretace je v českém folku patrně nejexpresivnější, vždy emocionální a tím pro posluchače sugestivní. Od 70. let též pravidelně spolupracuje s různými cikánskými hudebníky, především s muzikantskou rodinou Kormanů. V 70. a 80. letech byla jeho tvorba normotvorná a písně z LP Zeměměřič a Koh-i-noor zůstávají v českém folku nepřehlédnutelnou hodnotou. V roce 2005 dokázal na své úspěchy navázat pozoruhodným a oceňovaným albem Inventura.
Zdroj: oficiální stránky Vlastimila Třešňáka, www.tresnak.cz

Výsledky hodnocení poroty (finále)

Konečně se dostáváme k vyhlášení samotných skladeb, které se prodraly oběma koly soutěže a budou utvářet výsledné album. Možná můžete namítat, že jsme nepřenechali poslech veškerých skladeb sestavené porotě. Bylo by to však velmi problematické realizovat technicky (několik Audio CD na kategorii) a časově náročné pro porotce. Co jsem měl možnost telefonické a emailové komunikace s některými porotci, předselekci vítali. Navíc úroveň některých skladeb byla velmi nízká a jejich poslech vyjedeným hrncem. Je třeba brát v úvahu, že celý systém hodnocení byl postaven na nezištné pomoci, porotci věnovali svůj čas mladým tvůrcům bez nároku na honorář. Snažili jsme se je časově zatěžovat co nejméně.

Hodnocení nebylo postaveno na bodovém porovnání úrovně všech skladeb. Porotce pouze vybíral díla, která jej zaujala. Podle toho nakolik, rozhodl se do které bodové kategorie ho zapíše. Mohl přidělit 3 skladbám 3 body, 6 skladbám 2 body a 5 skladbám 1 bod. Ve výsledku ten, který nominoval děl nejméně, měl největší vliv na výsledné pořadí. Do poslední chvíle byl stav hodnocení skladeb na hranici časové kapacity desky vyrovnaný (například 6 skladeb s 11 body, z čehož pouze 2 by se vešly ještě na desku). Pro případ vyrovnaného hodnocení by musel rozhodnout o konečném výsledku organizační tým soutěže. Díky hodnocení Dagmar Voňkové-Andrtové, které došlo jako poslední poštou tuto středu 2.7., jsme však měli po starostech a vyrovnaná hodnocení se stala minulostí.

Výsledky po každém odevzdaném hodnocení vyhodnotil náš automatický hodnotící systém. Na 4 skladbách v každé kategorii se shodli vesměs všichni porotci a jejich bodový náskok prudce rostl vůči ostatním, které se s dalším hodnocením střídavě prohazovaly. My však nevyhlašujeme žádného vítěze a bodové porovnání je tak pro Vás, soutěžící, tabu. Leda že byste si dali tu práci a sčítali ručně přidělené body z hodnocení jednotlivých porotců.

Postupující skladby, kategorie do 25 let

Postupující skladby, kategorie do 35 let

Bonus CD verze gramofonového dvojalba (o 4 min. větší prostor)

Hodnocení jednotlivých porotců

Prezentační koncerty (literárně-hudební večery)

19. 9. 2008 18:00 - 19:30 Koncert kapel v rámci festivalu Bezručova Opava, technicky zajišťuje pořadatel festivalu, statutární město Opava. Místo konání: Minoritský klášter Opava.

5. 12. 2008 19:00 - 20:30 Koncert menších uskupení a sólových hráčů, Státní zámek Hradec nad Moravicí.

Společné víkendové pobyty

19.9. - 21.9. 2008 pobyt v Oderských vrších, výlet na přehrady Slezská Harta a Kružberk. Uskutečnění závisí na udělení grantu EU.

5.12. - 7.12. 2008 pobyt v Hradci nad Moravicí, výlet do zámeckých parků, sobota návštěva divadelního představení ochotnického spolku, hra Titanic za živého hudebního doprovodu. Sobotní večer volný program v Národním domě města Hradec n. M. se sálem a naladěným klavírem. Termín prosincového koncertu i pobytu se ještě může posunout, realizace víkendového pobytu závisí na udělení grantu EU.

Nahrávání kategorie do 25 let

Ty, kteří mají nahrávky nedostatečné kvality, čeká nahrávání. Budeme se snažit zoficiálnit příslib Českého rozhlasu o možnosti realizace nahrávání v jeho karlínském studiu.

/// Na závěr bych snad jen poděkoval všem soutěžícím za jejich aktivní přístup k sobě i společnosti - někdy retardovaným a jindy vyspělým posluchačům. Postupující se dozví potřebné informace na emailu.