Když jsme vyhlásili druhý ročník soutěže s nově nastavenými pravidly, netušili jsme, zdali jsou zvolena správně a jaký budou mít na výsledné album vliv. Rozdělení na dvě kategorie (do 25 a 35 let) se ukázalo jako optimální. Mladší účastníci sice postrádali preciznost starších kolegů, ale díky rozdělení kategorií nebyli staršími z alba vytlačeni. Taky jsme měli obavy, zdali se podaří dvojnásobný prostor 76 minut zaplnit srovnatelně kvalitními skladbami. V prvním ročníku s 36 minutovým prostorem by stačilo pár minut navíc a úroveň desky by výrazně klesla. Nakonec jsme ovšem obdrželi čtyřnásobný počet soutěžních děl a letošní album bude výrazně zajímavější, než to loňské. A troufám si říci, že pestřejší kompilace skladeb mladých lidí, nežli Vinylová budoucnost 2008, se na Československém trhu letos neobjeví.
Do
soutěže bylo zasláno celkem 204 děl od 62 autorů. 38 autorů (112
děl) soutěžilo v kategorii do 25 let a 24 (92 děl) v kategorii do 35 let.
Skrze semifinále postupilo k hodnocení poroty 41 děl.
Semifinále
probíhalo v průběhu zasílání soutěžních příspěvků (hrubá selekce) a po
jeho skončení 31. května a 1. června 2008 (definitivní výběr děl pro postup do finále, hodnotili Milan
Bátor a Richard Vacula).
Informace o semifinále
Tento text byl směřován porotě soutěže:
Soutěž nemá absolutního vítěze. Záměrně se u porotců
nerozlišuje bodové ohodnocení prvního, druhého a třetího místa, protože tyto
příčky bývají často velmi vyrovnané a není účelem našeho hudebního projektu
určovat v hudbě nějakého vítěze - myslím si, že ani není správné vytvářet
nějaká jednoznačná umístění. Nakonec rozlišujeme soutěžící pouze na postupující
a nepostupující autory. Ti postupující vytváří ze svých skladeb jedno
gramofonové album. A to je výhra pro všechny bez rozdílu stejná. Porotce ve
svém případném slovním hodnocení pochopitelně může uvést, kdo ho zaujal
nejvíce. Někteří z Vás měli pochybnosti, jestli dokáží spravedlivě
ohodnotit soutěžní díla. Tím se netrapte, oslovili jsme Vás, abyste vybrali
díla, která se líbí Vám, ne která by se možná mohla líbit někomu jinému.
Počítáme s hodnocením subjektivním. Soutěžící i nás zajímá Váš názor.
Porota je vícečlenná, na jednom hodnocení tedy nestojí.
Při výběru děl do finále jsme se
zaměřili na text (stupidní texty někdy degradovaly poměrně zdařilou hudební
stránku, přeci jen projekt pořádá literární časopis...), v případě zpěvu na
intonaci, artikulaci, frázování, vcítění a vlastní styl (popíková hekání
mezi slovy nás taky trochu děsila). Hodnotila se také technika hry na nástroj,
rytmika - kolísání tempa, nevhodná skloubení rytmů, souhra či nesouhra nástrojů
ve skupinách. Tam kde jsme vycítili vnitřní nesoulad nástrojů, opět došlo na
vyřazování. Zabývali jsme se i kompozicí samotnou. Má-li skladba nějaký vývoj,
nebo se (ve většině případů) jedná o několika taktovou uzavřenou smyčku
s nekonečnou repeticí. Přináší-li skladba svůj vlastní projev, nebo jde o
pouhou snahu někoho napodobit.
Pravidla hodnocení poroty (finále)
- Vybíráte
libovolný počet děl na autora (ve finále jsou maximálně 3 díla jednoho autora).
- Maximální
počet nominovaných děl je 14, pokud Vás jich zaujme méně, nechejte zbylé pozice
prázdné.
- Technická
úroveň záznamů nehraje roli. (Nahrávání proběhnou po skončení hodnocení.)
- Soutěž
není žánrově omezena. Není podstatné, zdali se jedná o folk, jazz, ale jestli
je dílo zajímavé.
- Skladby
nominované na prvních třech pozicích získávají 3 body.
- Skladby
nominované na čtvrté až deváté pozici získávají 2 body.
- Skladby
nominované na desáté až čtrnácté pozici získávají 1 bod.
- Hlavním
identifikátorem skladby je soutěžní číslo, název není při nominacích nutný.
- K nominacím
můžete připojit také slovní ohodnocení.
- Časový prostor pro hodnocení a jeho odevzdání - 4. 6. - 30. 6. 2008.
Porotci díla vybírali ve svém soukromí, nezávisle na sobě. Své nominace mohli s kýmkoli konzultovat. (Tedy i mezi sebou, pokud se navzájem znají.)
Skladby vybrané v semifinále k hodnocení poroty
Kategorie do 25 let
Kategorie do 35 let
Složení hodnotící poroty
Zástupci médií:
Hudební redakce Českého rozhlasu 3 Vltava – Ivana Radechovská, Kateřina Andršová
Hudební redaktor Radia Proglas – Milan Tesař
Hudební publicista MusicZone.cz – Petr Vlasák
Zástupce ZUŠ:
ZUŠ Kravaře ve Slezsku - Dana Pešková (klavír, skladba)
Zástupci české hudební scény:
Dagmar Voňková-Andrtová
Znát dávní pohané kytaru, hráli by na ní určitě jako Dagmar Andrtová-Voňková. Překotně trhavě, v touze vykřičet se, vytěsnit ze sebe žal i nezvladatelné emoce nebo naopak sotva slyšitelně, jemnými dotyky rozeznívat struny, jako když se trhá pavučina a kolébat tak sebe i své blízké, ale i právě příchozí. Bez jakýchkoliv pravidel, z hloubi své duše a v sounáležitosti s vlastním rozpoložením. O tolik obdivovaném hráčském stylu připomínající hlasovou nezkrotnost Meredith Monkové, kdy zpěvačka škrábe po strunách nehty, buší do nich pěstmi, tlumí je dlaní nebo natahuje na samou mez, leccos naznačuje i jeho příchod na svět:"Začalo to tím, že už nějaký čas jsem byla sama. Seděla jsem doma, čučela do zdi a myslela na lidi, které mám ráda, ale byli někde jinde. Byla to špatná doba. Přátelé mne dost opustili, hlavně ti, co jsou s člověkem ve chvíli úspěchů, na výsluní. Došlo to tak daleko, že jsem se lidí úplně bála. Sáhla jsem po kytaře. A jako se někdo třeba znovu naučí chodit, tak já se znova naučila chodit rukama po kytaře. Byla to vlastně taková náhrada za člověčí dotýkání a vyplynulo to samo", vysvětlila kdysi v jednom rozhovoru.
Těmi přáteli byli i Hutka s Třešňákem, folkoví druzi ze Šafránu, vyštvaní estébáky za hranice. Jezdila za nimi do Prahy do Čáslavské z Krkonoš, kde se coby nedostudovaná učitelka živila i jako servírka nebo uklízečka. Už ale jako známá klubová písničkářka a vítězka několika folkových festivalů. Když ji pak v roce 1976 vyšla vůbec první nahrávka její kariéry, singl Chlapci na horním konci / Holoubek, nazval ho Petr Dorůžka "jánošíkovským blues" a jinak ostražitý hlasový odborník Leo Jehne ve své recenzi napsal:"Dáša Voňková dokázala neuvěřitelné. Spojit tradiční půdorys našich lidových písní s vynalézavým, zajímavým, obtížným a skvěle zahraným kytarovým doprovodem a sloučit tradice našeho folklórního vokálního projevu se soulovým výrazem a takřka beatovým drivem."
Stačila se ještě mihnout televizním pořadem Písničky pod rentgenem, připravovaném a uváděném Františkem Horáčkem a pak na dlouhých sedm let zmizela ze scény. I to k ní patří. Světská sláva pro ni totiž odjakživa představovala pověstnou polní trávu.
Zdroj: http://www.world-music.cz/content.php?akce=view_artist&idcper=33, Jiří Moravčík
Iva Bittová
Narodila jsem se v roce 1958 do muzikantské rodiny na severní Moravě v
Bruntále. Maminka Ludmila, narozena ve slováckém kraji, byla učitelkou
v mateřské škole a svůj čas věnovala zejména rodině a zpěvu. Tatínek
Koloman Bitto, narozen na jižním Slovensku, kde se v době jeho dětství
mluvilo převážně maďarským jazykem, byl tělem i duší muzikant hrající
na mnoho nástrojů – nejvíce vsak na kontrabas a cimbál, kytaru a
trumpetu. Jeho povoláním byla hra na kontrabas v divadelnim orchestru v
Opavě a později také v Rozhlasovém orchestru lidových nástrojů v Brně.
Věnoval se klasické i lidové hudbě a v tomto duchu jsem s mými dvěma
sestrami vyrůstala. Starší sestra Ida se věnuje zpěvu a vede
mezinárodní školu hlasu v Bystré u Poličky. Její workshopy získaly
jméno v celé Evropě. Založila také nadaci pro romské děti Miret. Mladší
sestra Regina vede dramatické kroužky v Luhačovicích.
Tatínkova nemoc v jeho padesátém roce života mu zcela
znemožnila pokračování v jeho tvorbě a práci. Po jeho předčasném
odchodu jsem se rozhodla převzít po něm muzikantskou štafetu a věnovat
se naplno hudbě.
Po přípravě v lidové škole umění v oboru housle a balet jsem byla
přijata na Konzervatoř v Brně, kde jsem studium ukončila maturitou v
oboru hudebně-dramatickém. Již od prvního ročníku se mi naskytla
příležitost působit jako herečka a zpěvačka v avantgardnim divadle Husa
na provázku v Brně. Cením si této velké zkušenosti, divadlo jezdilo se
svým repertoárem po celém světě. V době studií jsem získala několik
filmových rolí a některé velmi sporadicky přijímám dodnes. Natočila
jsem několik rozhlasových i televizních snímků. Později, při práci v
divadle a v době tatínkovy nemoci, se mi vrátila touha hrát opět na
housle, a proto jsem navázala spolupráci s profesorem Rudolfem
Šťastným, který byl tehdy primarius Moravského kvarteta. Do soukromých
hodin docházím průběžně dodnes. Housle se staly mým životním hnacím
motorem a důležitým průvodcem mou cestou životem, neboť stejně jako hra
na tento úžasný nástroj vyžaduje přísný řád, tak i mé hledání a přístup
k práci vyžaduje maximální píli.
Po 17 letech života v rodinném domě v Lelekovicích u Brna, kde
jsem osm let vedla dívčí pěvecký sbor Lelky, jsem se rozhodla dočasně
prestěhovat do Spojených státu do údolí Hudson Valley ve státě New
York, kde vprostřed přírody vznikají nové hudební podněty.
Mam dva syny: Matouše (1982) a Antonína (1991). U mladšího z nich
se rozvíjí hudební nadání, a tak již vzniklo naše společné koncertní
duo.
Prošla jsem mnoha hudebními žánry od alternativy přes jazz,
rock, klasickou hudbu včetně hostování v opeře /role Dony Elviry
W.A.Mozart/. Dodnes se hledá pojmenování mého hudebního jazyka, který
je pro mnohé naprosto originální. Mé skladby a kompozice vznikají z
podnětu všedního života. Důležité je ticho a ničím nerušená pozitivní
atmosféra, která se do hudby vtiskne.
Housle mne provázejí a usměrňují celý můj život, obtížná
technická cvičení mi dodávají řád, jistotu, a odhalují mé vnitřní
pochybnosti. Jsou zrcadlem mých vnitřních snů a představ, které
nesnesou povrchnost. Má komunikace je založena na vibraci a rezonanci
zvuku houslí a hlasu. Jejich souzněni mne vede k dokonalosti, i když
vím, že cesta k ní je nekonečná.
Výběr z oceněných prací:
film
- 1978 – soutěžní film Růžové sny na Mezinárodním filmovém
festivalu v Teheránu, role Jolanky; (ocenění filmu za nejlepší filmový
scénář)
- 1979 – soutěžní film Balada pro banditu na filmovém
festivalu v Hradci Králové, role Eržiky – oceněna za nejlepší ženský
herecký výkon
- 2004 – nominace na Academy Award (Oscar) v kategorii nejlepší zahraniční film pro film Želary – role Žena
- 2006 – ocenění za nejlepší hudební dokument pro dílo BBC Holocaust: Austerlitz- In memoriam 2005, New York
- 2006 – hlavní role Julie ve filmu Tajnosti (Little girl blue)
hudba
- několik vítězných nahrávek v anketách hudebních nakladatelství
- 1989 – Deska roku nakladatelství Panton – Bittová–Fajt
- čtyři ocenění České hudební akademie v kategorii Deska roku
- několik ocenění České hudební akademie v kategorii Zpěvačka roku
- 2006 – vítězství v anketě Brno TOP100 v kategorii Osobnost roku
- koncertní vystoupení u příležitosti ceremoniálů předávání
státních vyznamenání ČR a Řádu Bílého lva na Pražském hradě v době
působení prezidenta Václava Havla
hudba – spolupráce (výběr)
Antonín Fajt, Pavel Fajt, Vladimír Václavek, Dorothea Keller,
Jaromír Honzak, dívčí sbor Lelky, Ida Kelarová, Škampovo kvarteto,
Barbara Maria Willi, Solamente Naturali, Marek Stryncl, Miloš Valent,
Marek Eben, Richard Müller, Jiří Stivín, Emil Viklický, Košická
filharmonie, Vladimír Godar, Jiří Bulis, František Emmert, Miloš
Štědroň, DJ Javas, Ivo Viktorin, Susumu Yokota, Fred Frith, Tom Cora,
Phil Milton, David Moss,Ethel Quartet, BOAC All Stars, Hamid Drake,
David Krakauer, Lisa Moore, Don Byron, George Mraz, Netherland Blazers
Ensemble ,Kumstyri z ochoty,etc.
významná koncertní místa
- Praha Rudolfinum- Dvořákova síň
- Brussel – Le Botanique
- Amsterodam – Concertgebouw
- Barcelona – Muzeum J. Miro
- Tokio – Radio FM Hall
- London – Wigmore Hall
- New York – Carnegie Hall
- Paris – Le Cigale
- Dolomites (Itálie) – koncert ve výšce 2 tis. mnm
- Moravský Kras – jeskyně Kateřina
Zdroj: oficiální stránky Ivy Bittové, www.bittova.com
Pavla Milcová
Denně jsem na začátku...
"... a je to tak v pořádku. Netrápím se tím, jestli mi někdo hází klacky pod nohy, nebo že mi někdo nechce rozumět, koneckonců to je zase jeho věc. Snažím se okolí neobviňovat. Nevím, jestli jsem cílevědomá, ale jsem si vědoma cíle, to jo" ,přiznává Pavla Milcová, zpěvačka s podmanivým dívčím hlasem, která ve svých písničkách s nenucenou velkorysostí rozhazuje plné hrsti nápadů a třpytivých střípků nálad, s kterými by jiní úzkostlivě šetřili. Zpěvačka, jejíž jméno se už několik let v hudebních kuloárech vyslovuje se stále větším respektem a které, zejména díky albu Pavla Milcová & Tarzan Pepé z roku 1998, dobývá i stále širší povědomí. Zpěvačka, která by si snad podle ustálených pravidel a zvyklostí zasloužila přídomek "alternativní", nebýt její bezbřehé hravosti a nenucené lehkosti, kterými tuhle zádumčivou a mnohdy sebeadorující škatulku obrací dnem vzhůru.
Zdroj: Muzikus 11/2000, Ilja Kučera ml.
Pavla je
zpěvačka,
autorka hudby, textů a básní,
normální člověk, krasojezdkyně na kolech a boss v Lampion Records...
"Tvým životem se nedá otřást
tvůj život je hvězda na nebi
něco si přej - choď na ryby"
od 2. CD spolupracuje s Petrem Binderem, takže
posluchači pookřívají, lépe se jim dýchá a nebo jdou na vzduch.
"Otče,
probuď toho Indiána
co nepije CocaColu
nežije nahoru dolu
úsměv má jak slunce z rána"
CD Pavly Milcové:
1. Benighted (Zastižený tmou)- s One Off 1995
2. Pavla Milcová & Tarzan Pepé - Indies Records 1998
3. Apollo 14 - BMG 2003
4. Mentolový Král - Lampion Records 2006
Texty ještě napsala:
Anetě Langerové - Spousta Andělů, Delfín, Skvělej nápad -2004
Vlastovi Horváthovi - Dýchej dál - 2005, Do peří nefoukej, Duše, Coming Home, Zoufale sám,
Neumí lhát,2006
Marii Rottrové - Medonosná 2007
a dětem - Odpolední ukolébavka, Osel je kapelník...
Scénická hudba:
1994 - Národní divadlo Praha, Vyhnanci - James Joyce, v režii Michala Dočekala
1997 - Divadlo Dagmar, Karlovy Vary, KRÁLOVNA DAGMAR, rež. Aleš Bergman
2005 - Městské divadlo Brno, Romance pro křídlovku, režie A. Bergman
2006 - Labyrint světa a ráj srdce, Městské divadlo Brno, režie Aleš Bergman
2007 - pracují na hře Moliére, Bulgakov, Moravské divadlo Olomouc, režie A. Bergman
Hudba k filmu: 2004 - Animovaný film HRA, rež. Galina Miklínová
Hrála ve: svém divadle ONE OFF - The Bold Soprano- Ionesco
Catch 22 - Heller, Slavík k večeři - Topol
ve filmu: Mňága a Ždorp - Happy End, rež. Zelenka
zpívá v: TV pohádce: Paní Mlha - hudba Zdeněk Zdeněk
ve filmu Anděl Páně, hudba Miloš Bok, rež.J.Strach
v divadelní hudbě pro div. Ungelt, NA OCET, hudba Zdeněk Zdeněk
Miluje lampy, lampiony, světla a hudbu, která má duši.
V roce 2006 založila vydavatelství LAMPION RECORDS.
Pro ty, kdo mají raději příběhy:
Narodila jsem se a dětství jsem prožila na Divokém západě v Lázu u Příbrami. Na zahradě na šňůře visely často fotbalové dresy a kolem šuměl hluboký les. Z domova jsem odešla poprvé v jednom roce po silnici po čtyřech.
V prvním bandě, na který si vzpomínám, jsem hrála na basovou kytaru, když basista nepřišel a jmenovalo se to Satori Blues. Pak jsem odjela do Prahy- čeština, angličtina FF UK (11let).
Se skotským lektorem jsme založili skotský band v Praze. Okamžitě jsem se zamilovala do této hudby, pro mě naprosto průzračné. Později jsme založili i anglickou divadelní společnost nazvanou ONE OFF a hráli jsme v Praze a v Edinburghu (The Fringe Festival).
Později jsem odjela na rok do Glasgow, kde jsem se zabývala lingvistikou, ale taky sama sebou - koupila jsem si kytaru, začala psát písničky v angličtině, hrála jsem na festivalu v Edinburghu, kam jsem přizvala Vladimíra Mertu. Hodně jsem se toulala, fotila a fotografie jsem použila na obal svého prvního alba. Pokud se vám líbí, mám radost. Ty fotky mi v Loděnicích trochu spekly, ale až uslyšíte název alba, pochopíte, že to tak mělo být.
Album jsem natočila v Praze v roce 1993, spolu s kytaristou Járou Novákem a kapelou ONE OFF, kterou tvořili Dennis Lukas (baskytara) a Dalibor Gondík - bicí (slyšíte dobře). Jmenuje se BENIGHTED (Zastižený tmou) a vyšlo až o dva roky později, v roce 1995 kdy jsem si ho vydala sama.
Miluji divadlo, v roce 1994 jsem dostala nabídku na scénickou hudbu ke hře Vyhnanci od Jamese Joyce, v režii Michala Dočekala, pro ND. Práce v divadle byla pro mne krásná a dobrodružná.
V té době jsem už hrála bez kapely, "sama s kytarou" a po krátkém období hraní s perkusistou Pavlem Plánkou jsem potkala Petra Bindera, kytaristu, člověka, šílence, naprosto oddaného hudbě, ideálního partnera pro práci na dalších albech. Stojí za to podívat se na jeho výstižné web stránky: peterbinder.xf.cz Peter hrál v nejrůznějších kapelách, ale hlavně v Naimě a v Binder - Konrád Blues Band a je výborným studiovým hráčem. Po dvou letech práce jsme natočili české album PAVLA MILCOVÁ & TARZAN PEPÉ, které vyšlo u Indies v roce 1998 a za kterou jsme dostali cenu nezávislé kritiky Žlutá ponorka 1998. Lidé si myslí, že Tarzan je Peter, může být, ale hlavně by to měla být úžasná kapela, kterou zatím na živé hraní nemáme. Ale kdo ví, život je perský koberec.
Spolupráce s Petrem pokračuje, hrajeme živě a po CD Apollo 14, které jsme vydali u BMG v roce 2003,
vyšlo již u vlastního labelu LAMPION RECORDS v roce 2006
cd mentolový král
"Jsem Mentolový Král
co na kytáru hrál
a píseň zpíval dál
než je psaná ..."
V roce 2006 jsme s Martinem Zbrožkem vydatně vystupovali v projektu VOICES a v roce 2007 jsme s Petrem Binderem a Jaromírem Honzákem (kontrabas) dali dohromady trio Pavla Milcová & Tarzan Pepé
No a texty a poezii? Psala jsem je vždycky a každému, kdo má co říct, to můžu jen doporučit, nebo jezdit na kole.
MĚJTE SE HEZKY, PAVLA MILCOVÁ
Zdroj: oficiální stránky Pavly Milcové, www.pavlamilcova.com
Varhan Orchestrovič Bauer
Varhan Orchestrovič Bauer, vlastním jménem Dan Bauer (* 21. ledna 1969 , Praha ) je český hudebník, hudební skladatel , aranžér a dirigent . Věnuje se komponování filmové a scénické hudby , v poslední době se vepsal do povědomí české veřejnosti svojí prací na filmu Goyovy přízraky amerického režiséra českého původu pana Miloše Formana ,
kromě toho se nevyhýbá ani komponování reklamní, propagační a jiné
drobné hudby utilitární povahy. Svoji vlastní tvorbu často hraje i
nahrává s orchestrem, který založil pod jménem Okamžitý filmový orchestr. Jeho nové pojetí české hymny je s napětím očekáváno uměleckou i laickou veřejností.
Zdroj: Wikipedia
Vladimír Merta
narozen 20.1.1946 v praze. absolvent famu - filmová a tv
scénáristika a režie. hudebník, publicista, esejista a spisovatel.
nestraník.
v mládí jsem se zabýval malířskými a básnickými pokusy. během studia architektury (člen
studentského parlamentu v r.1968, diplom Čvut 1971) a během
pobytu ve francii jsem začal skládat vlastní písně. vydal jsem brzy první
lp desku u francouzské společnosti vogue. další publikační možnosti byly
silně omezeny represivní politikou režimu. na sklonku osmdesátých let mi
panton vydal dvojdesku s živým koncertem. s přestávkami jsem
vystupoval, publikoval a pokoušel se o vlastní filmařské
projekty. (scénář celovečerního filmu opera ve vinici, fs barrandov, režie
j.jireš, režie pořadu tak ti ď... věnovanému památce j.ježka
a semaforu v lucerně, Čas her, krajiny duše, krajiny těl, saužení
lásky v ateliéru, režie t.rózewiče - kartotéka v ypsilonce). Člen osa,
pracoval jsem dva a půl roku jako člen výboru - vedoucí analytické
skupiny, která sledovala metody rozkrádání na půdě svazu. zakládající člen
evropského kulturního klubu, za který jsem se zúčastnil setkání sítí
evropských kulturních sítí v irsku v roce 1992. psal jsem podněty pro
ministerstvo kultury, Čt, úvahy a reflexe pro ln, reportéra, mf dnes,
ad, jonáš, sborník folkloristických studií národopisné aktuality,
fotografoval a účinkoval ve strážnici. během osmdesátých let jsem
psal a režíroval animované filmy.
od roku 1991 vydávám ve vlastním
nakladatelství ARTeM knihy a zvukové nosiče. doprovázím soubor mišpacha (dvě
cd), janu lewitovou - (cd sefardské inspirace), píšu scénáře
a realizuji dokumentární pořady, většinou s hudebním a
humanistickým zaměřením. (divadlo světa mezi ploty, chci bejt černej,
tajná řeč těla, mišpacha je rodina). uváděl jsem přímé přenosy z kavárny
paseka. Účastním se dobročinných akcí a koncertů (nadace tolerance, pro
patria, lapis et lucis, nadace kaple ctibora turby). dělám scénickou a
filmovou hudbu, píšu náměty animovaných filmů, zhudebňuji verše a
pokračuji ve vlastní skladatelské, textařské a koncertní činnosti.
(festivaly: american folk life, washington. vancouver folk festival,
roskilde, tokyo, chelltenham). kromě folkové a lidové hudby se
zajímám i o jejich přesah do soudobých experimentálních žánrů
(monoopera ikariána, koncerty a cd s mariánem vargou).
multietnickou kulturu a její otázky reflektuji formou rozhovorů
a esejů. (spolupráce se slovenskými časopisy mosty, sme).
o problémy animace kultury, kterou čtvrtým rokem přednáším na uk -
katedra kulturologie, se zajímám dlouhodobě, patří do sféry mých
profesionálních i obecně lidských zájmů. se studenty se učíme
formulovat názory na úlohu kultury v moderní společnosti, generujeme
multikulturní projekty. vedu studenty k vlastní úvaze a kladení
fundovaných otázek metodou individuálního přístupu ke studentům,
s jakým jsem se setkal během dvou krátkých návštěv na amerických
universitách. mé pedagogické zkušenosti se opírají o vedení kurzů pro
písničkáře, diskuze a polemiky, které vedu průběžně po celou dobu
svého působení na scéně. mohu nabídnout pohled z druhé strany - tedy jak
vidí potřebu animace kultury aktivní umělec.
Zdroj: oficiální stránky Vladimíra Merty, www.vladimirmerta.cz
Zdenek Merta
"Přijal jsem účast v porotě studentské skladatelské soutěže, která je prezentována na http://www.gramodeska.com. Velmi mě zaujal duch i energie pořadatelů."
Vystudoval hru na varhany a kompozici na
pražské Státní konzervatoři a v letech 1981–1987 studoval na HAMU v
Praze. Absolvoval stáže ve Velké Británii, SRN a v USA. Na pražské
konzervatoři dnes externě učí skladbu. Od roku 1970 působil v divadle
Semafor jako klávesista, v roce 1972 převzal vedení skupiny
Kardinálové, známé jako doprovodná skupina Petry Černocké. Pro tuto
interpretku psal písničky, občas s ní i zpíval. Spoluvytvářel repertoár
Petra Rezka, Evy Pilarové a Hany Zagorové. Později začal spolupracovat
se svou ženou, zpěvačkou Zorou Jandovou, s níž v letech 1992, 1994 a
2000 absolvoval turné po USA.
Po muzikálu Mikuláš Dačický z Heslova, uvedeném v Ostravě, byl spolutvůrcem celovečerních programů pro Petru Janů (Trochu jinak) a Zoru Jandovou (Premiéra). Ještě výrazněji se jeho orientace k hudebnímu divadlu projevila v hudebních komediích Válka o knoflíky a PtákovinyDiagnózy,
a především v dílech, jež vznikala ve spolupráci s režisérem a
ředitelem Městského divadla v Brně Stanislavem Mošou. Mimořádný ohlas
zaznamenal muzikál Sny nocí svatojánských (1991; cena Českého hudebního fondu), úspěšné byly i muzikály Bastard (1993), Babylon (1998, nominace na cenu Alfréda Radoka), Svět plný andělů (2000, nominace na cenu Alfréda Radoka) či „rodinný muzikál“ Zahrada divůFerdinand (2004, Plzeň). K dalším realizovaným projektům patří multimediální balet Casanova (uvádí Laterna magika) nebo nastudování Mše Leonarda Bernsteina (1997 na Pražském hradě, 2001 na festivalu Moravský podzim). (Národní divadlo, 1989), v televizním baletu (2004). Ve spolupráci s Karlem Šípem vznikla „klasická opereta“
Je také autorem skladby Povídání pro hlas, housle a violoncello, písňového cyklu Žena (pro mezzosoprán a smyčcový kvartet), Koncertu pro elektrickou kytaru a orchestr, symfonického obrazu The Last Century (Ze starého světa), klavírního cyklus Ulice nebo kompozice Dumka a Ragtime pro housle a klavír.
Zdroj: oficiální stránky Státní opery Praha, www.opera.cz
Vít Sázavský
Pražští vysokoškoláci Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský spolu tvořili
folkové duo hrající humorné písně (vyhráli soutěž satirických písní Příbramský permoník). V roce 1980 se seznámili se Zuzanou Navarovou, která dosud zpívala se skupinou Výlety z Hradce Králové. Po návratu Navarové ze studijní stáže na Kubě vzniká v roce 1981 Nerez. V roce 1982 Nerez vyhrál Portu v Plzni a Zuzana Navarová získala cenu za nejlepší vokální projev na Vokalíze v Praze. O rok později skupina opět vyhrála Portu a její vítězství na Vokalíze dokumentuje článek Vokalíza značky Nerez v časopise Melodie.
V roce 1986 vyšlo Nerezu první LP, Masopust. O rok později vydal Zdeněk Vřešťál autorské EP Písničky ze šuplíků. V roce 1988 vyšlo druhé řadové album Na vařený nudli, Navarová se Sázavským napsali hudbu k animovanému filmu Michaely Pavlátové Křížovka a Vřešťál produkoval EP Drobné skladby mistrů, kam shromáždil 12 drobných písniček (většinou kratší než minuta) od různých autorů (Jan Burian, Vladimír Merta, Bratři Ebenové apod.). Roku 1989 členové Nerezu pořádali festival Stará láska Nerez a Vy, při kterém si na pódium zvali spřátelené muzikanty, v listopadu koncertovali ve Španělsku.
V roce 1990 vyšlo třetí (a poslední) řadové LP Ke zdi. O rok později členové kapely vlastním nákladem vydali v omezeném nákladu 1800 kusů demokazetu Co se nevešlo, kde soustředili písně, které dosud nevyšly, v „live“ verzích z různých koncertů. Roku 1992 přišla Zuzana Navarová se sólovým projektem Caribe.
V roce 1993 vyšlo živé CD Stará láska Nerez a Vy, které je záznamem koncertu z 18. března a kromě hostování Jaroslava Nejezchleby jde o koncert samotného hlavního tria. Nerez pak ještě nahráli album koled Nerez v Betlémě, ale už bylo jasné, že se skupina rozpadá. Uspořádali ještě jedno větší turné a koncert v Lucerně 28. dubna 1994, kde hostovalo mnoho špičkových rockových a jazzových muzikantů. Zdeněk Vřešťál začal připravovat sólové album Čím dál víc Vřešťál a Zuzana Navarová spolu s Ivánem Gutiérrezem a Karlem Cábou trio Tres.
V roce 1995 vyšly v reedici na CD tři řadová LP Nerezu pod názvem Nerez - antologie doplněné o tři bonusy. Tres vydali stejnojmenné CD a Zdeněk Vřešťál pracoval jako producent s Jaromírem Nohavicou. Tato spolupráce vyvrcholila Nohavicovým albem Divné století (1996; aranže Vít Sázavský) a vytvořením Kapely (Zdeněk Vřešťál,
Vít Sázavský, Pavel Plánka, Filip Jelínek, Vlaďka Hořovská, Petra
Pukovcová), která Nohavicu začala doprovázet na koncertech. Zaznám z
koncertů vyšel na CD Jaromír Nohavica a Kapela - Koncert. Poté opět Nohavica vystupoval sám s kytarou, z Kapely ale vznikla skupina Neřež, která začala hrát písně Zdeňka Vřeštála včetně několika písní z repertoáru Nerezu.
V roce 2001 vyšlo CD Co se nevešlo - pozdní sběr, které vzniklo na základech kazety z roku 1991
avšak s digitálním odstraněním šumů. Neřež odehrál několik
vzpomínkových koncertů se Zuzanou Navarovou a ke konci roku vyšel výběr
Nej, nej, nej. Po smrti Zuzany Navarové 7. prosince 2004 Neřež občas vystupuje s koncertním programem Neřež hraje Nerez.
V březnu 2007 vydalo vydavatelství Supraphon reedici všech tří studiových alb Nerezu s novým masteringem a DVD s klipy a archivními záběry doplněné zpěvníkem.
Zdroj: Wikipedia
Vlastimil Třešňák
Po ukončení základního vzdělání prošel řadou příležitostných
zaměstnání a od roku 1968 působil ve svobodném povolání jako zpěvák
folkových písní. Byl členem sdružení Šafrán. Brzo si vypracoval osobitý
písničkářský styl, postavený na rozložených akordech kytary, a úporném,
spíše vykřičeném a vyšeptaném než vyzpívaném zpěvu, především však na
existenciálním pohledu zdola. Třešňákovo vnímání skutečnosti zřetelně
ovlivnila Skupina 42, jeho poezie je sociálně soucitná, nazíraná od
společenského dna, okouzlená lhotákovskou poezií periferie. Je třeba
připomenout, že ve svých písních zpracovával tematiku tehdejší
oficiální kulturní politikou nadevše žádanou, tematiku dělnickou, jenže
ji zpracovával po svém - jako Bohumil Hrabal ve svých prózách (s nímž
ho ostatně pojilo hluboké osobní přátelství) nebo jako Josef Čapek ve
svých obrazech. Již o jeho prvním albu Zeměměřič Jiří Černý napsal, že
je nezařaditelná, osobitá a že po Krylově Bratříčkovi a Mertových
Baladách z Prahy znamená třetí výrazný mezník české folkové písně.
Ve vztahu k oficiálnímu režimu byl Vlastimil Třešňák nesmlouvavý a
přímočarý. Neměl Krylovu proslulost ani Mertův intelektuální nadhled,
nedokázal kličkovat na pomezí ještě povoleného, takže jeho
bezprostřednost proletáře z Karlína byla nutně konfliktní. Po roce 1974
mu byla zakázána jakákoliv veřejná činnost (mimo jiné se angažoval v
bytovém divadle Vlasty Chramostové a podepsal Chartu 77). Opět byl
nucen střídat nejrůznější zaměstnání. Po výsleších u StB a
normalizačních represích odešel do emigrace do Švédska (1982), později
se přestěhoval do Německa. Po roce 1995 žije převážně v České republice.
Třešňák se vždy pohyboval spíše v okruhu undergroundu. Melodie jeho
písní i kytarový doprovod jsou maximálně jednoduché, což vnímatelům
umožňuje koncentrovat se na text. Jeho zpěvácká interpretace je v
českém folku patrně nejexpresivnější, vždy emocionální a tím pro
posluchače sugestivní. Od 70. let též pravidelně spolupracuje s různými
cikánskými hudebníky, především s muzikantskou rodinou Kormanů. V 70. a
80. letech byla jeho tvorba normotvorná a písně z LP Zeměměřič a
Koh-i-noor zůstávají v českém folku nepřehlédnutelnou hodnotou. V roce
2005 dokázal na své úspěchy navázat pozoruhodným a oceňovaným albem
Inventura.
Zdroj: oficiální stránky Vlastimila Třešňáka, www.tresnak.cz
Výsledky hodnocení poroty (finále)
Konečně se dostáváme k vyhlášení samotných skladeb, které se prodraly oběma koly soutěže a budou utvářet výsledné album. Možná můžete namítat, že jsme nepřenechali poslech veškerých skladeb sestavené porotě. Bylo by to však velmi problematické realizovat technicky (několik Audio CD na kategorii) a časově náročné pro porotce. Co jsem měl možnost telefonické a emailové komunikace s některými porotci, předselekci vítali. Navíc úroveň některých skladeb byla velmi nízká a jejich poslech vyjedeným hrncem. Je třeba brát v úvahu, že celý systém hodnocení byl postaven na nezištné pomoci, porotci věnovali svůj čas mladým tvůrcům bez nároku na honorář. Snažili jsme se je časově zatěžovat co nejméně.
Hodnocení nebylo postaveno na bodovém porovnání úrovně všech skladeb. Porotce pouze vybíral díla, která jej zaujala. Podle toho nakolik, rozhodl se do které bodové kategorie ho zapíše. Mohl přidělit 3 skladbám 3 body, 6 skladbám 2 body a 5 skladbám 1 bod. Ve výsledku ten, který nominoval děl nejméně, měl největší vliv na výsledné pořadí. Do poslední chvíle byl stav hodnocení skladeb na hranici časové kapacity desky vyrovnaný (například 6 skladeb s 11 body, z čehož pouze 2 by se vešly ještě na desku). Pro případ vyrovnaného hodnocení by musel rozhodnout o konečném výsledku organizační tým soutěže. Díky hodnocení Dagmar Voňkové-Andrtové, které došlo jako poslední poštou tuto středu 2.7., jsme však měli po starostech a vyrovnaná hodnocení se stala minulostí.
Výsledky po každém odevzdaném hodnocení vyhodnotil náš automatický hodnotící systém. Na 4 skladbách v každé kategorii se shodli vesměs všichni porotci a jejich bodový náskok prudce rostl vůči ostatním, které se s dalším hodnocením střídavě prohazovaly. My však nevyhlašujeme žádného vítěze a bodové porovnání je tak pro Vás, soutěžící, tabu. Leda že byste si dali tu práci a sčítali ručně přidělené body z hodnocení jednotlivých porotců.
Postupující skladby, kategorie do 25 let
Postupující skladby, kategorie do 35 let
Bonus CD verze gramofonového dvojalba (o 4 min. větší prostor)
Hodnocení jednotlivých porotců
Prezentační koncerty (literárně-hudební večery)
19. 9. 2008 18:00 - 19:30 Koncert kapel v rámci festivalu Bezručova Opava, technicky zajišťuje pořadatel festivalu, statutární město Opava. Místo konání: Minoritský klášter Opava.
5. 12. 2008 19:00 - 20:30 Koncert menších uskupení a sólových hráčů, Státní zámek Hradec nad Moravicí.
Společné víkendové pobyty
19.9. - 21.9. 2008 pobyt v Oderských vrších, výlet na přehrady Slezská Harta a Kružberk. Uskutečnění závisí na udělení grantu EU.
5.12. - 7.12. 2008 pobyt v Hradci nad Moravicí, výlet do zámeckých parků, sobota návštěva divadelního představení ochotnického spolku, hra Titanic za živého hudebního doprovodu. Sobotní večer volný program v Národním domě města Hradec n. M. se sálem a naladěným klavírem. Termín prosincového koncertu i pobytu se ještě může posunout, realizace víkendového pobytu závisí na udělení grantu EU.
Nahrávání kategorie do 25 let
Ty, kteří mají nahrávky nedostatečné kvality, čeká nahrávání. Budeme se snažit zoficiálnit příslib Českého rozhlasu o možnosti realizace nahrávání v jeho karlínském studiu.
/// Na závěr bych snad jen poděkoval všem soutěžícím za jejich aktivní přístup k sobě i společnosti - někdy retardovaným a jindy vyspělým posluchačům. Postupující se dozví potřebné informace na emailu.
Richard Vacula, vedouc