Datum narození: / Datum úmrtí:

19.04. 1832 / 04.09.1916

Madrid / tamtéž

José Echegaray y Eizaguirre, vyrůstal v baskické rodině. Otec byl profesorem řečtiny v ústavu Murcia, kde začal se studii i on. Později přešel na Escuela de Caminos. Ač miloval divadlo, vystudoval nejprve stavební obor a potom ekonomii.

Jeho příkladná píle a neobvyklá kapacita matematických znalostí nezůstala dlouho utajena. V 1853 se stal jedním z vedoucích inženýrů u Almería a Granada, ale jen na krátkou dobu a následně byl jmenován profesorem čisté a aplikované matematiky ve škole, kde byl sám nedávno žákem. Jeho Problémy de geometría analítica (1865) a Teorías modernas de la física unidad de fuerzas las materiales (1867) byla na tehdejší dobu velmi významným počinem. Pomáhal založit La Revista, a postavil se na prominentní stranu v uplatnění doktríny volného obchodování.. Mohl se stát kancléřem, ale když lidové hnutí 1868 svrhlo monarchii, odstoupil . Mezi lety 1867 a 1874 byl ministrem obchodu a financí; po návrátu Bourbonské dynastie se otočil ke své karieře zády a získal si novou pověst jako dramatik. Velmi brzy, už v r. 1867 napsal hru La Hija (Předurčený člověk). Zadal ji pod cizím jménem. Tato byla odmítnuta. Zůstal tedy utajen do 1877, kdy se toto dílo objevilo pod titulem Tal culpa tal pena (Parašutista). Další hra, La Última Noche, také napsaná r. 1867, byla uvedena v r. 1875. V pozdějších letech byl už Echegaray přijímán jako úspěšný autor. El Libro talonario, se hrálo na Teatro de Apolo 18. února 1874. Schovával se pod průhledným pseudonymem Jorgea Hayaseca. Později ve stejném roce Echegaray vyhrál na celé čáře s velmi populární La Esposa del vengador, ve které dobré vlastnosti - chytrost a skromnost vítězí nad bezuzdnou marnivostí. Všechny jeho pozdější práce byly jasně zaměřeny. Od 1874 psal, se střídavými úspěchy, podivuhodné množství her. Mezi jeho nejhranější patří třeba En el puño de espada la (1875) či O locura ó santidad (1877). Posledně jmenovaná byla přeložena do švédštiny a italštiny. K "En el seno de la muerte (1879), existuje velmi dobrá německá verze Fastenrath. El gran Galeoto (1881), možná ta nejlepší z Echegarayových her díky pojetí a přizpůsobivosti, byla přeložena do několika jazyků. Svou citlivost pro nové myšlenky zviditelnil v takových kusech jako Mariana (1892), Mancha que limpia (1895), El Hijo de Don Juan (1892), a El loko Dios (1900). Tyto se ukázaly blízkými studiím Ibsenovým, a El loko Dios zvláště měla být vzata jako neúmyslná parodie Ibsenova symbolismu. Echegeray je autorem asi šedesáti dramat, jejichž hybnou silou je romantická vášnivost a osudovost, na něž se napojuje pozitivistická didaktičnost. Některé jsou psány ve verších. Byly vypočítány na efekt a dočasně zaujaly i diváky v zahraničí (dnes je Echegeray v podstatě téměř neznámým autorem). Jako dramatik si zachovával přísný morální pohled na umělecké zobrazování lidských osudů a setkával se s nadšeným souhlasem četných obdivovatelů. Objevovaly se však i přísné kritické hlasy. Říkalo se, že jeho dramata mají podobu rovnic a matematických problémů, protože jsou psána z pohledu matematika a veřejného činitele, který etické hodnoty neúprosně staví proti slabostem člověka. Nikdo však nemohl popřít, že jeho díla se vyznačují hlubokým mravním pojetím.

Roku 1904 mu byla společně s francouzským básníkem Frédéricem Mistralem udělena Nobelova cena za literaturu „... se zřetelelem k obsáhlému a geniálnímu dílu, které samostatným a originálním způsobem oživilo velké tradice španělského dramatu" (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Monolog Pepita ze hry Velký Galeoto:

Dobře, tak po pořádku. Je jedno, co můj strýc říká.

To je naprosté šílenství mít doma mladou dívku, krásnou jak slunce, pod jednou střechou s hezkým kolegou Ernestem, co má duši plnou ohně a hlavu plnou romantiky.

Vždyť je s ní téměř v neustálém kontaktu .

On sice přísahá, že mezi nimi je jen nejčistější druh přátelství, že ji miluje jako sestru, a že můj strýc je pro něj otcem.

Ale já to vidím jinak a ačkoli jsem mladý,už jsem se pár věcí o tomto světě naučil.

Nevěřím,že jde jen o vztah bratra a sestry.

A co tomu říká okolí? Copak ostatní podepsali nějaký závazek o tom, že to s každým myslí jen dobře? Copak dělají, že je nevidí celý čas spolu v divadle, v parku.

I kdyby je viděla jen jedna osoba, řekne to druhé, ta třetí, že byli viděni na veřejnosti samotní, bez doprovodu - ona s tím jejím nevinným soucitem na tváři a on s tím svým bratrským zalíbením.

Stačí, že je vidí jeden člověk na začátku cesty, další o chvíli později a pak třetí, čtvrtý. A začnou se o tom bavit a porovnávat časy a hledat další svědky.

Z toho není cesty ven. Ne každý řekne jen to, co viděl.

Nikdo v dnešní době se nevyhne pomluvám a zlu

Všímněte si: Já připouštím, že v sobě našli zalíbení a to je velmi důležité.

Protože být tak blízko Theodory a nemilovat ji, to chce strašně pevnou vůli.

Jeden může být učenec a filosof a matematik a fyzik, ale pořád je to jen člověk a ona...ona je božská....

Škola jazyků v Murcii

Z děl :

* El libro talonario (1874, Šeková knížka)

* Le esposa del vengador (1874, Mstitelova žena)

* En puńo de la espada (1875, Jílec meče)

* O locura on santidad (1877, Světec či blázen)

* En el pilar y en la cruz (1878, Hranice a kříž)

* En el seno de la muerte (1879)

* La muerte en los labiios (1880)

* El gran Galeoto (1881, Velký Galeoto)

* Lo sublime en lo vulgar (1890)

* En crítico incipiente (1891)

* El hijo de Don Juan (1892, Syn dona Juana)

* Malas Herencias (1892)

* El estigma (1895, Znamení)

* Mancha que limpia (1895)

* Mariana (1895)

* La duda (1898, Nejistota)

* El loco dios (1900, Šílený bůh)

* A fuerza de arrastrarse (1905)

* Recuerdos (1917, Vzpomínky)

Česká vydání:

* Velký Galeoto, M. Knapp, Praha 1892, překlad Jan Kühnl,

* Světec či blázen?, Jaroslav Pospíšil, 1893, překlad Jaroslav Vrchlický,

* Mariana, Jaroslav Pospíšil, 1894, překlad Jaroslav Vrchlický,

* Mstitel, M. Knapp, Praha 1908, překlad Bohdan K. Lachmann,

* Hodinář, Josef R. Vilímek, Praha 1914, překlad K. Drzka,

* Šílený bůh, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1937, překlad a úvod Jaromír Borecký.

Zdroje článku:

www.spisovatelé.cz

Encyklopedie čs.mládeže pro školu a dům,nakl. Jos.Elstner, díl.II.,V.,VI. - vyd.1. Praha 1934

www.kirjasto.sci.fi/eizaguir.htm

nobelprize.org/nobel_prizes/literature/laureates/