Švédský básník, dramatik, romanopisec a esejista. Nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 1951.

Narozen: 23. 05. 1891, Växjö, Švédsko

Zemřel: 11. 07. 1974, Danderyd u Stockholmu, Švédsko

Pär Lagerkvist se narodil v rodině železničního úředníka. Po maturitě se živil jako novinář, později pracoval jako nezávislý spisovatel. Ve svých názorech se přikláněl k darwinistickému pojetí světa a k radikálním, levicově orientovaným postojům. Své humanistické smýšlení manifestoval protinacistickými postoji a zdůrazňováním morálních hodnot. V roce 1951 byla Päru Lagerkvistovi udělena Nobelova cena za literaturu, především za román Barabáš, aktualizující mravní problematiku novozákonního příběhu.

Dílo:

Ve svém rozsáhlém díle spojil modernost a tradici, vždy hledal vlastní tvůrčí cestu. V literatuře se uplatnil jako básník prozaik a dramatik.

Básně:

Úzkost - 1916, lyrická sbírka odrážející pod vlivem světové války atmosféru strachu a bolesti

Optimistické poválečné sbírky:

Šťastlivcova cesta - 1920

Písně srdce - 1926

Sbírky obhajující demokratické hodnoty a ideály proti fašistickému nebezpečí:

U táborového ohně - 1932

Píseň a boj - 1940

Domov a hvězda - 1942

Večerní země - 1953, reflexní básně, poslední autorova sbírka

Próza:

Zlé pohádky - 1924, Kafkovsky laděná sbírka povídek

Kat - 1933, novela, v níž se autor angažoval v boji proti nacismu. Novela byla autorem upravena do dramatické podoby.

Trpaslík - 1944, román z doby renesance v Itálii, který v hlavní postavě krutého a krvežíznivého skřeta je aktuální alegorií zla současné doby. Tento román patří k vrcholným autorovým dílům.

K naznačení obecně platných problémů se soustřeďuje cyklus románů - novel s náboženskou problematikou, které vycházejí z biblických námětů.

Barabáš - 1950, román o lupiči a vrahovi, který unikl trestu smrti ukřižováním (místo něho je ukřižován Kristus), který marně po celý život usiluje o získání životní jistoty.

Sibyla - 1956, román - parafráze biblických námětů jako další romány :

Ahasverova smrt - 1960

Poutník na moři- 1962

Svatá země - 1964

Host ve skutečnosti - 1925 autobiografická próza o autorově dětství a mládí.

Eseje:

Divadlo - 1918

Dramatická tvorba:

Pesimismus z války se odráží v expresionistických dramatech:

Poslední člověk - 1917

Tajemství nebes - 1919

Těžká chvíle - 1918

Neviditelný - 1923

Na obhajobu lidství proti nacismu:

Muž bez duše - 1936

Kámen mudrců - 1947

Nechte člověka žít - 1949

Sen noci svatojánské v chudobinci - 1941, sociálně zaměřená hra

Barabáš

Kniha pohlíží na evangelijní příběh očima Barabáše, který byl Pilátem propuštěn místo Ježíše. Líčí jeho obhlížení Ježíšovy popravy a jeho setkávání s prvními křesťany, jeho znepokojení jejich vírou, ale zároveň marnou snahu ji pochopit. Barabáš, usvědčený lupič a vrah, který se náhodou dostal na svobodu, je pozvolna bez vlastní vůle a přičinění vtahován k poznávání učení toho, který byl ukřižován místo něho, učení  lásky a odpuštění. Tyto nové pocity  zápasí s jeho navyklým stylem života plného nenávisti, jeho činy tak kuriózně střídavě vyznívají něžně i krutě. Celý zbytek života se snaží pochopit smysl svého života, který mu byl nenadále darován, ale i v posledních okamžicích chápe nové učení, se kterým vnitřně bojuje, tak scestně, že mu svým činem, zapalováním Říma, nakonec jen uškodí a umírá sice stejně jako křesťané, jimi obklopen, ale navýsost sám jako byl celý život. V Barabášových vzpomínkách na Ježíše, které jsou v knize popsány, jsou scény z pašijního příběhu, od soudního dvora až po prázdný hrob v neděli, v jeho setkáních s prvními křesťany se objevují retrospektivně další motivy z evangelií, učení i mocné činy Kristovy v chápání prvních příznivců a posluchačů, ale celý dřívější život Ježíšův a jeho činy na začátku jeho působení v knize nejsou, o zázraku v Káni se kniha nezmiňuje. Ježíš je v knize vylíčen v pohledu Barabáše jako ubohý umírající, který ovšem má nad přihlížejícím nepochopitelnou a nevítanou moc, která přetrvává po zbytek života přes Barabášem proklamovaný život bez Boha. V podání prvních křesťanů figuruje Ježíš spíš jako Kristus, Boží syn, jejich Bůh a Spasitel. Sevřené vyprávění je neobyčejně věrohodné a velice působivé.

* V roce 1952 získal Nobelovu cenu za literaturu francouzský básník, romanopisec a novinář François Mauriac. V dalším článku o nositelích tohoto ocenění se o něm dozvíte více. *