Španělský básník, příslušník Generace 1927 a držitel Nobelovy ceny za literaturu v roce 1977.

Vicente Aleixandre se narodil v rodině stavebního inženýra Cirila Aleixandea Ballestera a dcery vysokého vojenského důstojníka Elviry Garciy de Prunedy. Vyrůstal v okolí slunné Malagy, tato krajina se zpočátku objevovala v jeho dílech. V roce 1909 se rodina přestěhovala do Madridu, kde Aleixandre studoval na Colegio Teresiano, kterou dokončil maturitní zkouškou v roce 1913. Roku 1914 nastoupil na univerzitu v Madridu, kde studoval práva. Po promoci v roce 1920 pracoval jako vysokoškolský asistent na univerzitě Mercantile Management v Madridu. Krátce také pracoval u andaluských drah a poezii se věnoval, pouze jako své zálibě. Od roku 1922 se u Vinceta Aleixandreho začaly projevovat vážné zdravotní problémy (chronické onemocnění ledvin) a za několik let poté se stal invalidou a nemohl dále pracovat. Vrátil se zpět ke svému otci na venkov a věnoval se pouze psaní. První verše vyšly Aleixandremu v roce 1926 v literárním časopise Revista de Occidente. Roku 1927 se usadil v malé vilce severně od Madridu, kde žil až do konce života. V 30. letech byl jedním z mnoha básníků Generace 1927 (Federico García Lorca, Rafael Alberti, Luis Cernuda, Pedro Salinas, Jorge Guillén), které silně ovlivnil surrealismus. Roku 1933 získal ještě národní cenu za literaturu Premio. Během španělské občanské války žil Aleixandre v republikánské zóně a jeho díla byla zakázána. Po návratu domů zjistil, že jeho dům byl zničen válkou. Aleixandre nikdy nepřikmul režim Franka a proto byl na čas úplně zakázán, tento zákaz se uvolnil v roce 1944, kdy mohl veřejně vydat sbírku Stín ráje. Opět se usadil ve své vilce nedaleko Madrida a věnoval se pouze poezii. Nikdy se neoženil. V letech 1963, 69 a 75 získal ocenění literárních kritiků. Od roku 1950 byl členem Královské jazykové akademie. V roce 1977 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Bohužel byl velmi slabý, aby se mohl zúčastnit ceremoniálu, proto místo něj přebíral cenu Justo Jorge Padron. 14. prosince 1984 selhaly Vincentu Aleixandrovi ledviny (jiný zdroj uvádí příčinu smrti tuberkulózu) a zemřel.

 Dílo Vincenta Aleixandra:

• Prostor (Ámbito,1928) - literární debut, sbírka básní krystalizující přírodní lyriku a lásku
• Meče jako rty (Espadas como labios, 1932)
• Stín ráje (Sombra del paraíso, 1944) sbírka započatá již v roce 1939, mísí se v ní pocity radosti, beznaděje i nostalgie.
• Dějiny srdce (Historia del corazón, 1954) - poezie s motivem solidarity a pomoci
• Setkání (Los encuentros, 1958)
• V jeden rozsáhlý majetek (En un vasto dominio, 1962) - téma zániku kosmického prostoru a historie
• Básně nakonec (Poemas de la consumación, 1968)
• Hlas války (Sonido de la guerra, 1972)
• Dialog poznání (Diálogos del conocimiento, 1974) - sbírka, kde proti sobě postavil dva řečníky - jeden hovoří nadějně a bojovně, druhý sklesle a umírněně, zde se Aleixandre ptá, kde je pravda a čeho je člověk schopen v životě dosáhnout
• Jedna velká noc (En gran noche, 1991)

Ukázka poezie ze sbírky Stín ráje:

Ano, básně, láska a smutek jsou váš domov.

Vaše smrtelné je tělo rychleji než duše.

Začíná hořet o půlnoci a stoupá až k velkému poledni.

A velký jazyk proroka, který olizuje nebe

a osvětluje slova,

jež nesou zkázu muži.