Francouzský prozaik, dramatik, esejista, hudební historik a literární kritik, majitel Nobelovy ceny za literaturu udělenou v roce 1915.

Narozen :29.01.1866 - Clamency / Francie

Zemřel : 30.12.1944 - Vézelay / Francie

Narodil se roku 1866 v burgundském městečku Clamecy v rodině notáře. Protože již v chlapeckém věku projevoval veliké nadání, rozhodla se roku 1880 jeho rodina (zvláště na nátlak matky) přestěhovat se do Paříže, aby mohl získat co nejlepší vzdělání. Zde Rolland vystudoval v letech 1886 až 1889 historii na elitní škole Ecole Normale Supérieure a pak pokračoval ve studiu dva roky v Římě, kde také zahájil svou literární činnost. V letech 1893-1912 byl profesorem dějin umění na Ecole Normale a přednášel dějiny hudby na Sorbonně. Současně byl hudebním kritikem a psal hudební monografie. Od roku 1912 se věnoval výhradně umělecké činnosti.

V roce 1904 začal Rolland pracovat na svém stěžejním díle, románu Jan Kryštof, který vyšel roku 1914 a za který byl oceněn roku 1915 Nobelovou cenou „... jako projev vysoké pocty za vznešený idealisus jeho literárních prací a za sympatii a lásku k pravdě, s nimiž líčil různé typy lidí" (citace z odůvodnění Švédské akademie). Finanční částku s cenou spojenou ale Rolland z větší části věnoval na zmírnění útrap lidí postižených první světovou válkou. Své humanistické a pacifistické názory Rolland projevoval jednak prací v nově vzniklém Červeném kříži, jednak ovlivňováním veřejného mínění četnými esejemi z oblasti politiky, filozofie, divadla a hudby. Velice rychle se tak stal jedním z nejsilnějších duchů kulturní Evropy své doby.

Dlouholetá práce na Janu Kryštofovi Rollanda natolik svazovala, že po dokončení díla toužil napsat něco méně rozsáhlého. Sám o tom píše: „Je to reakce proti desítiletí nevolnosti v brnění Jana Kryštofa, které sice bylo děláno na mou míru. ale nakonec mi bylo příliš těsné. Cítil jsem nepřekonatelnou touhu po volné galské veselosti, až bezohlednosti." Výsledkem této touhy byl román Colas Breugnon roku 1919, který u nás díky překladu Jaroslava Zaorálka zdomácněl pod názvem Dobrý člověk ještě žije. Román se odehrává v Rollandově rodném Burgundsku a jde zřejmě o jeho nejčtenější a nejoblíbenější dílo. Kromě toho v této době napsal ještě další dvě méně rozsáhlé práce - novelu Petr a Lucie (1920) a román Clerambault (1920).

Od roku 1922 do roku 1933 Rolland pracoval na svém druhém rozsáhlém románu s názvem Okouzlená duše a stal se tak známou postavou světové kultury, že po okupaci Francie hitlerovským Německem se nacisté neodvážili Rollanda zatknout, aby nezpůsobili světovou vlnu nevole. A to přesto, že Rolland propagoval Sovětský svaz a jeho socialistickou formu vlády (zde se dá předpokládat, že neměl dostatek informací o hrůzách sovětského režimu), kritizoval fašismus a jeho představitele i Mnichovskou dohodu z roku 1938. Po uzavření Molotovova-Ribbentropova paktu v roce 1939 zaujal kritický postoj i ke Stalinovi.

Kromě prozaických prací je Rolland autorem celé řady životopisů významných světových osobností (např. Beethoven, Michelangelo nebo Lev Nikolajevič Tolstoj) a také mnoha divadelních her určených pro tzv. lidové divadlo. V tvorbě divadla pro nejširší lidové vrstvy, které by jim zprostředkovalo hluboké mravní ideály, viděl Rolland možnost povznesení lidstva.

foto: dům Romaina Rollanda ve Vézelay

Romány a novely

• Jan Kryštof (1904-1912, Jean-Christophe) románový cyklus (tzv. román-řeka), koncipovaný jako symfonie o osudech nadaného hudebního skladatele německého původu v období mezi Pařížskou komunou a první světovou válkou
• Dobrý člověk ještě žije (1919, Colas Breugnon) svérázný kratší historický román, který se odehrává za vlády Ludvíka XIII. v autorově rodném Burgundsku. Jeho ústřední postavou je prostý člověk stárnoucí truhlář a řezbář Colas Breugnon, který miluje svou práci, dobré jídlo a pití, rád si zažertuje s pěknou ženou, zároveň však dokáže bránit život a svobodu proti jejich nepřátelům. Colas prožije tragický rok; zemře mu žena, vyhoří a přijde o většinu svých uměleckých prací, nakazí se morem a nakonec si zlomí nohu. Přesto stále miluje po galsku život a také jej učí milovat ostatní. Svou snahou být prospěšný svému okolí dokládá, že skutečně „dobrý člověk ještě žije". Colas má dar barvité fantazie a živého slova, jeho vyprávění je proloženo výrazy burgundskéhou kraje, mnoha příslovími a pořekadly. Všechny příběhy v knize čerpají ze života prostých lidí, oslavují jejich důvtip, tvořivost a smysl pro humor, jsou přehlídkou francouzského folklóru. Román je knihou radosti a životního optimismu všemu navzdory
• Petr a Lucie (1920, Pierre et Luce) milostná novela, jemně kreslený příběh tragické lásky mladých milenců zahalený stínem válečného utrpení a hrůzy první světové války. Oba mladí lidé žili svou bezmeznou láskou a svými romantickými sny a ve velikonočním týdnu se měli zcela oddat jeden druhému. Zatím je však při varhanním koncertu na velký pátek v chrámu Saint-Gervais při bombardování pohřbil mohutný padající pilíř
• Clerambault, historie svobodného svědomí za války (1920, Clerambault, histoire d'une conscience libre pendant la guerre) román, ve kterém Rolland vyjádřil myšlenku, že vina na válečném konfliktu první světové války nebyla jen na nepříteli (na Německu), ale i na francouzské straně
• Okouzlená duše (1922-1933, L'ame enchantée) druhý autorův rozsáhlý románový cyklus, jehož jednotlivé části se jmenují Annette a Sylvie (1922), Léto (1924), Matka a syn (1927) a Zvěstovatelka (1933). Román zrcadlí historický vývoj francouzské a evropské společnosti na počátku 20. století a v době nástupu fašismu v Itálii. Jeho hrdinkou je dcera ze zámožné měšťanské rodiny, která pohrdne pohodlnou existencí a trpce a bolestně si vybojovává proti společenským konvencím své právo na nezávislý vlastní osud a lásku. Její syn, kterého neprovdána vychovává, dospívá již k myšlence boje za sociální spravedlnost, stává se vyznavačem Říjnové revoluce a socialismu v Rusku a umírá jako oběť italského fašismu

Divadelní hry

• Orsino (1890)
• Baglioniové (1891, Les baglioni)
• Caligula (1893)
• Obléhání Mantovy (1894, Le Siège de Mantoue)
• Jeanne de Piennes (1896)
• Tragédie víry (1903, Les tragédies de la foi) dramatická trilogie, ve které Rolland ukázal na třech příkladech obrozující sílu víry (na víře náboženské, vlastenecké a revolucionářské). Trilogie se skládá z těchto částí:
  • Svatý Ludvík (1897, Saint Luis)
  • Aertes (1898, Aërt)
  • Vítězství rozumu (1899, Le Triomphe de la raison)
• Divadlo revoluce (1903, Le Théâtre de la Révolution) cyklus divadelních her, týkajících se Velké francouzské revoluce, označovaný za Íliadu francouzského národa. Cyklus vznikl nejprve jako dramatická trilogie her Vlci, Danton a Čtrnáctý červenec a své jméno dostal roku 1909. Rolland jej založil na svém teoretickém spise Divadlo lidu a postupně k němu připojoval daší divadelní hry. Do cyklu je rovněž zařazena hra Vítězství rozumu
  • Vlci (1898, Les Loups), první Rollandova uvedená divadelní hra
  • Vítězství rozumu (1899, Le Triomphe de la raison)
  • Danton (1900)
  • Čtrnáctý červenec (1902, Le quatorze jullet)
  • Hra o lásce a smrti (1924, Le Jeu de l'amour et de la mort)
  • Květná neděle (1926, Pâques fleuries) prolog k cyklu
  • Leonidy (1929, Les Léonidés), epilog cyklu
  • Robespierre (1939)
• Přijde čas (1903, Le temps viendra)
• Montespanová (1904, La Montespan)
• Tři zamilovaní (1906, Les Trois amoureuses)
• Empedokles (1918, Empédocle)
• Liluli (1919), dramatická protiválečná groteska

Životopisy, eseje a ostatní

• Empedokles z Akragantu (1890, Empédocle d'Agrigente) esej, popis doby a filozofie předsokratovského lékaře, básníka a zakladatele rétoriky.
• Dějiny opery v Evropě před Lullym a Scarlattim (1895, Histoire de l'opéra avant Lully et Scarlatti), první Rollandova publikovaná kniha, jež byla předložena jako disertační práce a odměněna cenou Akademie. Autor v ní objasňuje, jak se na italské půdě vyvinul na základě již existujících hudebních forem nový scénický útvar, spojující hudbu, zpěv a popřípadě i tanec v jednotný umělecký počin, který se stal základem dnešní opery
• François-Millet (1902), monografie francouzského malíře Jeana Françoise Milleta
• Divadlo lidu (1903, Le Théâtre du peuple) teoretická práce
• Život Beethovenův (1903, La Vie de Beethoven) monografie
• Život Michelangelův (1906, La Vie de Michel-Ange) monografie
• Hudebníci minulosti (1908, Musiciens d'autrefois) studie o vzniku opery, o uvedení první opery v Paříži, o lidském i uměleckém profilu Jeana-Baptisty Lullyho a o hudebních osobnostech jako byl Christoph Willibald Gluck, André Ernest Modeste Grétry nebo Wolfgang Amadeus Mozart
• Hudebníci nedávné doby (1908, Musiciens d'aujourd'hui) duchaplné a podnětné úvahy o skladatelích Hectoru Berliozovi, Camillovi Saint-Saënsovi, Richardu Straussovi a dalších, o Wagnerových operách Siegfried a Tristan a Isolda, o Debussyho Pelleovi a Melisandě i o hudebním životě Francie po roce 1870
• Händel (1910, Haendel) monografie německého hudebního skladatele Georga Friedricha Händela). Rolland sugestivně líčí Händelův boj s nezájmem obecenstva a konečné vítězství jeho oratorií, zvláště Judy Makabejského
• Život Tolstého (1911, La Vie de Tolstoï) monografie
• Nad vřavou (1915, Au-dessus de la Męlée) soubor protiválečných článků,
• Indie (1915-1943, Inde) deníková kniha zachycující Rollandovy styky s představiteli obrozující se Indie (zejména s Rabíndranáthem Thákurem a Mahátmou Gándhím)
• Hudebníkova cesta do minulosti (1919, Voyage musical aux pays du passé) řada studií o hudbě a hudebnících 18. století
• Vzpoura strojů (1921, La Révolte des machines) filmový scénář
• Mahatma Gandhi (1924) monografie Mahátmy Gándhího
• Beethoven a ženy (1927, Les Aimés du Beethoven) studie sleduje Beethovenova, setkání se ženami, jeho mnohá, avšak marná milostná vzplanutí a vítězství jeho mohutné tvůrčí energie nad neustálým zklamáním v intimním životě
• Beethoven. Velká tvůrčí období (1928-1945, Beethoven. Les grandes époques créatrices) rozsáhlá pětidílná monografie o životě geniálního německého skladatele Ludwiga van Beethovena, v níž autor uložil výsledky svého celoživotního bádání a zkušeností. Nejde mu v ní o zachycení všech dostupných podrobností o životě a díle velkého skladatele, ale o postižení jeho tvůrčí i lidské velikosti v životních okamžicích a dílech zvlášť významných a typických
• Mystický a činný život dnešní Indie (1929-1930, Essai sur la mystique et l'action de l'Inde vivante) skládá se ze dvou monografií:
  • Život Ramakrišnův (1929, La Vie de Ramakrishna)
  • Vivekanda a jeho univerzální evangelium (1930, La Vie de Vivekananda et l'Évangile universel)
• Goethe a Beethoven (1930, Goethe et Beethoven)
• Patnáct let bojů (1935, Quinze ans de combat) výbor z článků a korespondence (česky jako Sbohem minulosti)
• Zabraňte válce (1936, Comment empécher la guerre)
• Společníci cesty (1936, Compagnos de route) česky jako Cesta k pravdě, soubor esejí
• Cesta do hlubin nitra (1942, Le Voyage intérieur)
• Charles Péguy (1945) posmrtně vydaná monografie francouzského básníka a esejisty
• Paměti a vzpomínky (1956, Mémoires) posmrtně vydané Rollandovy paměti

• Denik 1915-1943 (1960, Journal 1915-1943) posmrtně vydané záznamy

Ukázka z díla Romaina Rollanda

Petr a Lucie

„Proč se máme tak velice rádi?" zeptal se Petr.
„Ach Petře, jistě mě nemáš rád velice, když se ptáš proč."
„Ptám se proto, abych od tebe slyšel to, co vím stejně dobře jako ty."
„Ty chceš, abych tě chválila, abych ti řekla, proč tě mám ráda. Ale toho se nedočkáš, neboť víš-li ty, proč tě mám ráda, já to nevím."
„Ty to nevíš?" zaraženě se zeptal Petr.
„Nevím! (V duchu se zasmála.) Naprosto to nepotřebuji vědět. Ptáme-li se, proč je to nebo ono, znamená to, že si tím nejsme jisti a že je to špatné. Teď, když miluji, neznám již žádné proč! Již žádné kde, neboť, nebo, jak! Má láska prostě je, opravdu je. Na ostatním mi nezáleží."
Jejich tváře se políbily. Déšť toho využil, vklouzl pod nemotorný deštník a poškádlil je svými prsty po vlasech a po lících; jejich semknuté rty vsály studenou kapičku.
Petr řekl:
„Ale co ti ostatní?"
„Kteří ostatní?"
„Ti ubožáci," odpověděl Petr. „Všichni ti, kteří nejsou námi?"
„Ať dělají totéž co my" Ať milují!"
„A nejsou milováni! To, Lucie, nemůže každý."
„I může!"
„Nemůže Lucie. Neznáš cenu daru, který mi dáváš."
„Dávat své srdce lásce, své rty milenci, to je přece totéž jako dávat oči světlu; to není dávání, to je braní."
„Ale mnozí lidé jsou slepci."
„My je nevyléčíme, Petříčku. Dívejme se místo nich!"

***

„Já myslím, že jsme se od sebe neodloučili nikdy; stále jsme byli u sebe, stejně jako teď, bok po boku; spali jsme a měli jsme sny... Chvílemi se probouzíme... Jen tak zlehoučka... Cítím tvůj dech, tvé líce u své tváře... S velikou námahou k sobě přibližujeme ústa...a znovu usínáme... Miláčku, miláčku, jsem zde, držím tě za ruku, neopouštěj mě! Teď ještě nepřišla hodina, jaro vystrkuje sotva špičku zmrzlého nosu."
„Stejného jako je tvůj," smála se Lucie.
„Už se brzy probudíme v krásném letním dni..."
„Budeme krásným letním dnem," řekla Lucie.
„...Vlahým stínem pod lipami, sluncem mezi větvemi, zpívajícími včelami..."
„...Broskví na stromě a její vonnou dužinou..."
„...Poledním odpočinkem ženců a jejich zlatými snopy..."
„...Lenivými stády pasoucími se na louce..."
„...A večerem při západu, tichém jako rybník posetý květy, průzračným světlem proudícím nizoučko nad rovinou polí."

***

„V témž okamžiku se silný pilíř, o nějž se opírali, pohnul a celý kostel se od základů zachvěl. Srdce zabušilo v Lucii tak, že v ní přehlušilo rachot výbuchu a křik věřících; a nemajíc kdy se bát nebo trpět, vrhla se, aby ho jako slepice svá kuřátka zakryla vlastním tělem, vrhla se na Petra, blaženě se usmívajícího při zavřených očích. Mateřským objetím si tu drahou hlavu ze všech sil přitiskla do klína a sklonila se nad Petrem, s ústy na jeho šíji, takže byli schouleni v nepatrné klubíčko.
A mohutný pilíř je naráz pohřbil pod svými sutinami."

* Verner von Heidenstam je držitelem Nobelovy ceny za literaturu, která byla udělena Švédskou akademií v roce 1916 - v příštím dílu vás seznámíme s tímto autorem. *