Celým jménem Rudolf Christoph Eucken se narodil 5. ledna 1846 v Aurichu ve Východním Frísku v chudé rodině poštovního úředníka. Jeho dětství bylo silně poznamenáno úmrtím otce a později i jediného nevlastního bratra. Aby matka uživila sebe a Rudolfa, přijala podnájemníka, díky kterému bylo Rudolfu Euckenovi umožněno dobré vzdělání. Na gymnáziu v Aurichu ze začal zajímat o teologii, kde se mu prvním učitelem stal Wilhelm Reuter.

V letech 1871 - 1874 studoval na univerzitách v Berlíně a Göttingenu (zde získal doktorát za disertační práci týkající se jazykového přínosu Aristotelova), kde se věnoval oborům filozofie, filologie a historie. Během studia na univerzitách ho zaujaly názory F. A. Trendelenburga týkající se etiky a historické využitelnosti filozofie.

Po studiích nastoupil na místo profesora na střední škole a v této funkci setrval pět let. Poté přijal profesuru na univerzitě v Basileji ( byl upřednostněn před F.Nietzchem) a od roku 1920 v Jeně. V roce 1882 se Rudolf Eucken oženil s Irene Pasow a ve spokojeném manželství vychoval jednu dceru a dva syny. Starší Arnold se zabýval chemií a fyzikou, mladší Walter byl světově uznávaným ekonomem.

V 80. letech 19. století začal silně prosazovat své vlastní filozofické myšlenky. Položil základ neoidealismu, kde se především snažil umění oprostit od neosobních prvků. Toho ve svých dílech dosahoval především expresivním kazatelským projevem. Z hlediska filozofického vytvářel vlastní koncepci metafyziky ducha, ve které spojoval filozofický aktivismus s prvky křesťanství a filozofií života. Za tyto myšlenky mu byla v roce 1908 udělena Nobelova cena za literaturu.

Po udělení Nobelovy ceny přednášel Eucken na univerzitách v Anglii (od roku 1911) a v letech 1912-1913 na Harvardu. Během první světové války se u něj projevil německý patriotismus a proto obhajoval Německo formou pamfletů a anekdot před obviňováním z rozpoutání světové války.

Rudolf Eucken zemřel 15. záři 1926 v Jeně.

Filozofické spisy Rudolfa Euckena

Metoda Aristotelových bádání (1872, Die Methode der aristotelischen Forschung)

Základní pojmy moderního filozofického myšlení (1878, Grundbegriffe der Gegenwart)

Dějiny filozofického názvosloví (1879, Geschichte der philosophischen Terminologie)

Jednota duchovního života (1888, Die Einheit des Geistesleben),

Velcí myslitelé a jejich pohledy na život (1890, Die Lebensanschauungen der grosser Denker)

Zápas za duchovní obsah života (1896, Der Kampf um einen geistigen Lebensinhalt)

Pravda náboženství (1901, Der Wahrheitsgehalt der Religion),

Podstata života a životní názory (1907, Grundlinien einer neuen Lebensanschauung),

Filozofie dějin (1907, Philosophie der Geschichte)

Hlavní proudy moderního myšlení (1908, Geistige Stromungen der Gegenwart)

Smysl a hodnota života (1908, Der Sinn und Wert des Lebens),

Můžeme ještě být křesťany? (1911, Können wir noch Christen sein?),

Socialismus a jeho utváření (1921, Der Sozialismus und seine Lebensgestaltung).

Vydáno u nás:

* Náboženství a život, Kalich, Praha 1914,
* Dějiny, Stará Říše na Moravě, 1936, přeložil Jaroslav Skalický
* Smysl a hodnota života, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1937, přeložil a úvodem opatřil Rudolf Procházka.


Z myšlenek:

I kdybyste jen jednou za celý život řekli děkuju, je to dost! ...

Nesmrtelnost nemůže být zdůvodněna jediným-jedinečným důvodem, jedině celek může nesmrtelnost zdůvodnit.

V dobrém, pravdivém, krásném vidíme, jak Skutečnost zjevuje svůj osobní charakter. Jsou částmi velkého a souvislého duchovního světa.
Zde se některé ze závojů onoho velkého světa odhalují: Skutečnost probleskuje a uvězněné já ji mlhavě nebo jasně poznává.

*V dalším díle Nobelových cen za literaturu se můžete těšit na Selmu Lagerlöfovou, která tuto cenu získala v roce 1909 jako první žena*