Britský (anglický) spisovatel, autor alegorických románů, v nichž je zkoumán problém zla a jeho souboj s dobrem v každém z nás, nositel Nobelovy ceny za literaturu v r.1983.

Narozen : 19.09.1911 – Newquay(Cornwall)

 Zemřel:   19.06.1993-  Perranarworthal

Život a dílo

Narodil se na začátku 20.století do rodiny středoškolského profesora.

Vzdělání se mu dostalo na univerzitě v Oxfordu – studoval nejprve přírodní vědy (na Brasenose College), později pak přechází na studia anglistiky, jeho hlavním oborem se přitom stala staroanglická literatura.

Po studiích byl několik let zaměstnán u divadla, v roce 1939 pak nastupuje v Salisbury na místo učitele, kde vydržel do vypuknutí druhé světové války kdy byl povolán do rmády Velké Británie, konkr. k námořnictvu., v jehož řadách se pak účastní mnoha bojů, mimo jiné i invaze do Normandie v roce 1944.  Do zálohy odchází až po skončení války v roce 1945a vrací se zpět - na učitelské místo v Salisbury, zároveň začíná psát svá první prozaická díla – poté, co jsou jeho knihy úspěšné, pak Golding místo učitele opouští a stává se spisovatelem z povolání.

Jako spisovatel debutuje již v roce 1934, kdy mu vychází (neúspěšná) básnická sbírka, nicméně úspěch zaznamenává až se svým prvním románem, jenž nese jméno „Pán much“ (1954, zfilmováno 1963) a vypráví příběh skupiny chlapců, která ztroskotala na zcela pustém ostrově      v Tichomoří. Život těchto chlapců na ostrově pak Goldingovi slouží k symbolickému zobrazení postupného úpadku lidské civilizace (chlapci postupně přestávají dodržovat pravidla, která jsou základem klidného a úspěšného soužití), v příběhu s blížícím se koncem stále zřetelněji vystupuje do popředí souboj dobra a zla.

O rok později vychází jeho druhý román „Dědicové“ (The Inheritors, 1955), dílo čerpající tématicky až v daleké minulosti – román zobrazuje boj mezi „hloupými“, ale lidštějšími neandrtálci, a „chytřejšími“, ale bezohlednějšími lidmi druhu Homo sapiens.

Za další rok pak  vydává podobně laděný příběh „Chmaták Martin“ (Pincher Martin, 1956), v roce 1959 pak vychází próza „Volný pád“.

V roce 1964 spatřuje světlo světa jeho „středověký“ román „Věž“, vyprávějící příběh kněze, jenž hodlá postavit pomník Bohu a staví jej přitom (nevědomky) sám sobě - román je zobrazením boje mezi bigotním, náboženským pohledem na svět a schopností racionálně, rozumově myslet.

Z dalších románů Williama Goldinga stojí za povšimnutí např. romány „Průzračná temnota“ (Darkness Visible, 1979), „Rituál plavby“ (Rites of Passage, 1980) či „Požár v podpalubí“ (Fire Down Below).

V roce 1983 se William Golding stává laureátem Nobelovy ceny za literaturu a o pět let později, v roce 1988, je pak povýšen anglickou královnou Alžbětou II. povýšen do šlechtického stavu.

Ukázka:

Pán much

"Jsi hloupý malý kluk," pravil Pán much, "nic než nezkušený, hloupý malý kluk."
Simon pohnul opuchlým jazykem

, ale neřekl nic.
"Myslíš si, že to není pravda?" zeptal se Pán much. "Že nejsi jenom hloupý malý kluk?"
Simon mu odpověděl stejně neslyšným hlasem.
"Tak vidíš," řekl Pán much, "nejlíp, když se sebereš a půjdeš si hrát s ostatními. Oni si myslí, že jsi střelený. A ty jistě nechceš, aby si Ralph myslel, že ti přeskočilo, viď? Ralpha máš přece moc rád, pravda? A co Čuňase a Jacka?"
Simon měl hlavu trochu zvrácenou nazad. Nemohl uhnout očima a v celém prostoru před ním se vznášel muší Pán. "Co tady pohledáváš tak docela sám? Nebojíš se mě?" Simon se zachvěl.
"Není tu nikdo, kdo by ti pomohl. Jenom já. A já jsem Obluda."
Simonova ústa se zkřivila námahou a pronesla slyšitelná slova.
"Jsi jenom prasečí hlava na kůlu."
"Jak vás jen mohlo napadnout, že obluda je něco, co se dá ulovit a zabít?" řekla hlava. Na okamžik se celý prales i ta ostatní, jen matně tušená místa, rozechvěla ozvěnou pitvorného smíchu. "Ale tys to věděl, co? Že já jsem součástí tebe sama? Jen hádej dál, hadači! Že já jsem příčinou, proč se všechno hatí? Proč věci jsou takové, jaké jsou?" A lesem zase prochvěl ten smích.
"No tak," pravil Pán much, "jdi teď zpátky k ostatním a hleď, ať si na to celé už ani nevzpomeneš."
Simonovi šla hlava kolem. Oči měl přivřené, jako kdyby chtěl napodobit tu hnusnou věc na kůlu. Věděl, že jeden z jeho záchvatů se blíží. Pán much se nafukoval jako balón.
"Ale tohle je směšné. Víš přece náramně dobře, že tam dole najdeš zase mne - tak se ani nepokoušej mi uniknout!" Simonovo tělo se prohnulo a ztuhlo. Pán much promluvil učitelským hlasem:
"Tak teď už je toho právě dost. Ty mé ubohé, pobloudilé dítě, snad si nemyslíš, že tomu rozumíš líp než já?"
Chvilku bylo ticho.
"Varuju tě. Co nevidět se našňupnu. Jasné? Nikdo o tebe nestojí. Chápeš? My si na tomhle ostrově chceme užít trochu švandy. Jasné? Budeme se tady na tomhle ostrově bavit! Tak ne abys nám to chtěl překazit, ty můj ubohý pobloudilý chlapče, nebo -!"
Simon si uvědomil, že civí do ohromné tlamy. Uvnitř byla tma, která se ustavičně šířila.
"- nebo tě odkrouhnem," pravil Pán much, "chápeš? My všichni, Jack a Roger a Maurice a Robert a Bill a Čuňas a Ralph. Odděláme tě. Jasné?"
Simon už byl uvnitř tlamy. Zřítil se dolů a ztratil vědomí.

Pán much

Lord of the Flies

Pán much Boh múch Lord of the Flies Dobrodružný / Drama / Thriller  USA, 1990, 90 min Režie: Harry Hook Hrají: Balthazar Getty, Chris Furrh, Daniel Pipoly, James Badge Dale

Zdroj: 

http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/william-golding/pan-much.html

http://zivotopisyonline.cz/william-gerald-golding-1991911-1961993-autor-romanu-pan-much/