Italská
spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1926.
* 27.
září 1875, Nuoro, Sardinie
+ 15.
srpna 1936, Řím
Grazia
Deleddová pocházela
ze Sardinie z početné a poměrně zámožné selské rodiny. Vychodila jen
základní školu a poté se vzdělávala sama, především četbou knih Alexandra
Dumase, Edmonda de Amicise, Paula Bourgeta a dalších. Jako mladinká začala psát
poněkud naivistické povídky se sardinskou tematikou, které vycházely v letech 1888-1889
v časopisech pro ženy Ultima moda a La Sardegna. Svou první
knižní sbírku povídek V modři vydala roku 1890. Díky románu
Poctivé duše (1895) si mladé spisovatelky všimli známí literáti a kritici
té doby. Roku 1900 se v Palermu seznámila s úředníkem Palmirem Modesanim,
za kterého se záhy provdala a odjela s ním do Říma, kde zůstala až do
své smrti.
V
Římě spisovatelsky dozrála. Ve svých
dílech již tolik nepropadala sentimentu a snažila se zobrazit drmatické osudy
svých postav s jakýmsi veristickým odstupem. Základem její inspirace i nadále
zůstaly romantické milostné příběhy a pověsti z rodné Sardinie, které však na
pozadí drsné krásy a malebných zvyků ostrova zobrazovala s hlubokou psychologií
postav, a životní dramata svých hrdinů líčila jako odvěký mýtus. Autorčiny
prozaické práce z venkova postihují do té doby málo známý svéráz ostrova a
jejího typicky vášnivého lidu. Vnitřní napětí jejích děl vychází z osudových
komplikací v lidském životě jako jsou projevy a důsledky lidských slabostí,
tělesné pokušení, pocit viny a hříchu i pozdní lítosti.
Stilistická
a obsahová úroveň autorčiných románů a novel neustále vzrůstala a svůj vrchol
našla především v románech Elias Portolu (1903) a Třtina ve větru
(1913). Roku 1926 obdržela spisovatelka Nobelovu cenu za literaturu „za
její literární dílo inspirované vznešeným idealismem, které s plastickou
názorností líčí život na rodném ostrově a s hlubokým pochopením a sympatií
pojednává o všeobecně lidských problémech" (citace z
odůvodnění Švédské akademie).
Dílo
Je sice
pravda, že v současnosti není dílo Grazie Deleddové již příliš známé, ale ve
své době to bylo přesvědčivé a významné svědectví o životě na Sardinii na
počátku 20. století.
- Sangue sardo (1888, Sardinská krev) - povídka vydaná časopise Ultima Moda
- Il castello di San Loor (1889, Zámek v San Loor), povídka vydaná časopise La Sardegna
- Nell'azzurro (1890, V modři), sbírka povídek
- Amore Regale (1891, Královská láska), sbírka povídek
- Racconti sardi (1894, Sardinské povídky), sbírka povídek
- Anime Oneste (1895, Poctivé duše), román
- Paesaggi sardi (1897, Sardinské krajiny), básnická sbírka
- Il vechcio della montagna (1900, Stařec z hor), román
- Dopo il diverzio (1902, Po rozvodu)
- Elias Portolu (1903, Eliáš Portolu), román, česky též jako Jižní láska, drama morálky, vášní a viny, líčící zničující lásku hlavního hrdiny k bratrově ženě a jeho hledání lásky k Bohu
- Cenere (1904, Popel), česky jako Rozmary osudu, román, ve kterém autorka vyjídřila své pojetí života jako viny a vykoupení a kde všechno, „život, smrt, člověk" je jen popel
- La via del male (1906, Cestou zla), román,
příběh lásky a zrady, kde se mladá vdova provdá za svého bývalého
mlience, manželova vraha, a život s ním chápe jako vykoupení jejich
společné viny
- L'edera (1908, Břečťan), román, příběh ženy, která je z lásky ochotna i vraždit, aby zachránila rodinu svého milence před úpadkem
- Il nostro padrone (1909, Náš pán), román, ve kterém autorka předkládá svou tezi životní fatality, jež nás nutí podřídít se vůli toho, kdo náš život ovládl
- Odio vince (1912, Nenávist vitězí), divadelní hra
- Colombi e sparvieri (1912, Holubice a jestřábi), román, ilustrace života v malé sardinské vesncici, rozdělené rivalitou dvou rodin
- Chiaroscuro (1912, Klatba), sbírka povídek
- Canne al vento (1913, Třtina ve větru), román, příběh sluhy, který je ohýbán vůlí silněhšího jako třtina
- Marianna Sirca (1915), román, lyrický příběh nešťasné lásky emancipované Marianny a bandity Simana
- Il fanciullo nascosto (1915, Ztracený chlapec), sbírka povídek
- L'incendio nell'oliveto (1918, Požár mezi olivami), román
- La madre (1920, Matka), román
- La Grazia (1921, Milost), melodrama
- Il dio dei viventi (1922, Bůh živých)
- La fuga in Egitto (1925, Útěk do Egypta), román
- Il paese del vento (1931, Větrný kraj), román
- Sole d'estate (1933, Letní slunce), sbírka povídek
- La chiesa della solitudine (1936, Chrám samoty)
- Cosima (1937), autobiografický román vydaný posmrtně
- Il cedro del Libano ((1939), sbírka povídek vydaná posmrtně
Česká vydání
* Poctivé duše, V. Kotrba, Praha
1903, přeložila Leopolda Pölzelbauerová
* Jižní láska, Josef R. Vilímek,
Praha 1908, přeložil František Kroutil
* Pokušení (sardinské povídky),
Adámek, Praha 1908, přeložil Josef Helm
* Rozmary osudu, Josef R. Vilímek,
Praha 1911, přeložil František Kroutil
* Sardinské povídky, Jan Otto, Praha
1912, přeložil H. Hackenschmid
* Náš pán, Národní politika, Praha 1917, přeložil František
Kroutil
* Na nové vinici (sardinské
povídky), Laichter, Praha 1920, přeložil A. Truksa
* Ze sardinských hor, Alois Hynek,
Praha 1925, přeložil František Kroutil
* Cestou zla, B. Janda, Praha 1926,
přeložila František Kovárna
* Útěk do Egypta, Přítel knihy,
Praha 1928, přeložila Otakar Hink
* Eliáš Portolu, Jan Otto, Praha
1930, přeložila Nina Tučková
* Klatba, Nakladatelské družstvo
Máje, Praha 1939, přeložila Nina Tučková
* Ztracený chlapec, SNKLU, Praha
1963, vybrala Alena Hartmanová, přeložil Václav Čep
* Holubice a jestřábi, Vyšehrad,
Praha 1991, přeložil Václav Bahník
* Příště se dozvíte o francouzském filozofovi a nositeli Nobelovy ceny za literaturu za rok 1927, Henrim Bergsonovi*